Citlivost na odmítnutí (rejection sensitivity) není specifická pouze pro neurodivergentní lidi a vyskytuje se napříč populací. U některých lidí s ADHD či autismem však může nabývat mimořádné intenzity. Pro takovou zkušenost se zejména v neurodivergentní komunitě používá označení rejection sensitive dysphoria (RSD), jehož vědecké vymezení je zatím předmětem výzkumu.
„Citlivost na odmítnutí je pro autisty velmi běžným jevem, ale zdá se, že je ještě častější u těch, kteří trpí ADHD. Já sám trpím ADHD (diagnostikováno v roce 2024) a rozhodně cítím, že mé sklony k RSD jsou umocňovány některými rysy mého ADHD”, píše v knize Different Minds Pete Wharmby. Vzhledem k tomu, že výzkumy ukazují výrazný překryv mezi ADHD a autismem a mnoho lidí vykazuje rysy obou neurotypů, jak jsme již psali v článku o AuDHD, má smysl zabývat se citlivostí na odmítnutí u obou skupin. Ostatně i britský učitel a spisovatel Pete Wharmby je autista s ADHD.
Vědecká literatura však mnohem častěji pracuje s pojmem rejection sensitivity (RS, citlivost na odmítnutí) než rejection sensitive dysphoria (RSD). Neurodivergentní komunita naopak běžně používá pojem RSD.
Dodson RSD popisoval jako:
Potřebujeme vůbec nový termín RSD?
Pojem rejection sensitive dysphoria (RSD), česky někdy překládaný jako dysforie z citlivosti na odmítnutí, začal používat americký psychiatr William Dodson pro mimořádně intenzivní emoční reakce na vnímané odmítnutí a kritiku, které pozoroval u svých klientů s ADHD. Termín se následně rozšířil především mezi lidmi s ADHD a autismem a na sociálních sítích.
Vědecká literatura však mnohem častěji pracuje s pojmem rejection sensitivity (RS, citlivost na odmítnutí) než rejection sensitive dysphoria (RSD). Neurodivergentní komunita naopak běžně používá pojem RSD.
Dodson RSD popisoval jako:
- extrémně intenzivní a obtížně snesitelnou emoční reakci na odmítnutí či kritiku;
- stav s převážně genetickým a neurologickým základem;
- reakci především na právě prožívané odmítnutí či kritiku, nikoli na strach z jejich očekávání;
- stav, který podle něj příliš nereaguje na psychosociální intervence, například kognitivní nebo dialekticko-behaviorální terapii.
RSD není diagnóza
Samotný populární pojem „rejection sensitive dysphoria“ (RSD) zatím není dobře empiricky vymezeným klinickým konstruktem ani oficiální diagnózou. RSD není zahrnuto v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch (DSM-5) ani v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-11) a vědeckých studií zaměřených přímo na RSD je zatím velmi málo. Termín získal značnou oblibu v neurodivergentních komunitách. Na sociálních platformách se RSD používá k popisu širokého spektra intenzivních reakcí na odmítnutí a kritiku: prudkého propadu sebedůvěry, strachu, studu, rozrušení, úzkosti, negativního vnitřního dialogu, zahlcení, sebeobviňování či hněvu. Někteří lidé uvádějí, že reagují „vypnutím se“, jiní se na krátkou dobu uzavírají do sebe nebo reagují hněvem. Popisují také obtíže s regulací intenzivní reakce a někdy i dlouhé zotavování po ní. Tyto rozmanité interpretace ukazují, jak významný dopad mohou zkušenosti spojené s odmítnutím a kritikou mít, ale také potřebu hlubšího pochopení toho, co přesně pojem RSD označuje.
Co vědci zjišťovali přímo od lidí s ADHD?
Výzkum RSD je zatím velmi mladý. Jedna z nejnovějších studií byla publikována letos, v lednu 2026. Výzkumníci z britské University of Sussex se v ní rozhodli nechat promluvit přímo lidi s ADHD a zjistit, jak odmítnutí a kritiku skutečně prožívají. Na této i další studii, kterou uvádíme níže, se podíleli také neurodivergentní výzkumníci, což autoři považují za důležitou součást přístupu ke zkoumání neurodivergentních zkušeností. Vlastní zkušenost může přinášet jiné úhly pohledu nejen při interpretaci výsledků, ale už při rozhodování, na co se ptát a jakým způsobem zkušenost zkoumat. Do kvalitativní studie bylo zapojeno pět vysokoškoláků s diagnostikovaným ADHD. Rozhovory začínaly velmi otevřenou otázkou: „Pokud se ztotožňujete s pojmem rejection sensitive dysphoria, jak ji prožíváte?“ Poté účastníci mluvili o tom, jak citlivost na odmítnutí zasahuje do jejich každodenního života, jak ji prožívají psychicky i tělesně a co jim pomáhá ji zvládat. Právě jejich výpovědi přinesly několik překvapivých zjištění.Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
