Autismus je má superschopnost, říká britský autista Shane

Čtyřiadvacetiletý Shane Stoneley studoval výpočetní techniku a nyní plánuje pracovat jako asistent učitele. Proč se takto rozhodl? Jak prožíval dětství, když se o svém autismu dozvěděl až v dospělosti? V čem se britské školství liší od českého? Letos již podruhé přiletěl do Prahy, ale protože právě začala pandemie koronaviru, tak už po dvou dnech předčasně odletěl zpět. Kdy ses dozvěděl, že jsi na spektru autismu? Před dvěma lety, když mi bylo 22. Sám jsem si myslel, že bych mohl být autista, protože jsem byl jiný než ostatní, tak jsem šel s tátou k praktickému lékaři, ten mě odeslal k psycholožce, která je specialistkou na diagnostiku autismu. Musel jsem na to čekat dva roky, ale pak mě diagnostikovala. U vás jsou tak dlouhé čekací doby? Ano, dva roky jsem byl na čekací listině, ale zase to posouzení bylo zdarma, a tím se to vyvážilo. Kdo vlastně u vás z lékařů může diagnostikovat PAS? U nás pouze psychiatři a kliničtí psychologové. A těch, co to umí, je málo. Diagnostikovala mě členka Autistické diagnostické služby dospělých. Není to psycholožka ani psychiatrička, ale je velmi vzdělaná. Říkala, že je ve východním Yorkshiru jediná, která může diagnostikovat autismus. Kde bydlíš? Ve Východním Yorkshiru, ve městě zvaném Hull. Jaké jsi měl dětství? Chodil jsi do mateřské školky? Chodil jsem do školky. Upřímně si nepamatuji nic ze školky, kromě toho, že moje máma hodně dobrovolně pomáhala ve školce. Chodil jsem do dvou školek. První byla skoro jako jesle, kam můžeš chodit před tím, než začneš chodit do skutečné školky. Rodiče mi řekli, že jsem byl nepředvídatelné dítě. To způsobilo, že mnozí vrstevníci se mě báli, a tak jsem se často poflakoval sám, nebo jsem sledoval vychovatelky ve školce a některé děti, které vypadaly, že mě zabaví. Později jsem si uvědomil, že to možná bylo proto, že jsem se duševně blížil věku vychovatelek. Ve škole jsem pak byl velmi odlišný od ostatních. Byl jsem hlučný a měl jsem časté meltdowny.