E-publikace Společně ve společném vzdělávání
2.9.2018
Letní prázdniny utekly jako voda a žáci se vrací do škol. A mezi ně samozřejmě patří i děti s neurovývojovou jinakostí – děti s autismem,
Letní prázdniny utekly jako voda a žáci se vrací do škol. A mezi ně samozřejmě patří i děti s neurovývojovou jinakostí – děti s autismem,
V Česku dramaticky chybějí kliničtí psychologové, dětští kliničtí psychologové, psychoterapeuti i pedopsychiatři. Krizový stav se týká dospělých, ale zejména dětí s PAS a ADHD, ale
Pane profesore, jak rodiče poznají, že jejich dítě má ADHD?
Jak název poruchy napovídá, tak se jedná o poruchu pozornosti anebo hyperaktivitu s impulzivitou, přičemž nejčastěji se oba okruhy příznaků (nepozornost a hyperaktivita) vyskytují společně. Dítě se nedokáže dlouho soustředit, nevydrží v klidu na místě, vyrušuje, neustále v pohybu, zapomíná a ztrácí věci, nedotahuje úkoly apod. Důležité je, že tyto projevy jsou mnohem častější a ve větší míře než lze vzhledem k věku očekávat, vyskytují se ve více než v jednom prostředí (například doma a ve škole) a hlavně narušují běžné fungování dítěte.
Jak to pozná dospělý člověk, že má s ADHD nejspíše problém?
Pokud již byl diagnostikovaný v dětství, tak to pro něj není nic nového, ale je i spousta dospělých, kteří nebyli nikdy v dětství léčeni, byť se s podobnými problémy potýkali. To je podmínka diagnózy v dospělosti, příznaky (i nepojmenované) musí být vystopovatelné již v dětském věku. S věkem se ale mění projevy, ubývá hyperaktivity a naopak prominuje porucha pozornosti. Ta se může projevit v mnoha oblastech, školních, pracovních, vztahových. Takový jedinec si nedokáže svůj život zorganizovat, naplánovat dopředu, je zapomnětlivý, zmešká schůzky, chodí pozdě, ztrácí věci, náročné úkoly odkládá a nedotahuje do konce a nevěnuje pozornost detailům, snadno se rozptýlí, nadchne pro nové atraktivnější činnosti, mění plány, rozhoduje se impulzivně. Bývá kolísavá nálada, frustrace z vlastních neúspěchů. V běžném životě se to může projevit častějšími přestupky, dopravními nehodami, selháním v zaměstnání, neschopností udržet si zaměstnání i dlouhodobé vztahy.
Výměna mozků ale zatím možná není, tak ti chci alespoň říci, co tě čeká, pokud se rozhodneš být mým přítelem. A já doufám, že se nebojíš, protože ta společná cesta může být docela zábavná. Jistě, v mnoha ohledech jsme stejní. Baví nás podobné věci, žijeme podobné obyčejné životy, řešíme podobné každodenní problémy. Jsou ale určité oblasti, kde se lišíme. A pokud se rozhodneš vpustit mě do svého života, na některé z nich tě připravím.
Budu ti skákat do řeči.
A navíc s tématem, které nesouvisí s tím, o čem se bavíme. A bude to v nejméně vhodnou chvíli. A navíc uprostřed tvé věty, než se stihneš nadechnout na pokračování. Možná mi zrovna budeš vyprávět něco důležitého, nebo mi popisovat tvé starosti. Budu tě poslouchat a opravdu mě to zajímá, vůbec mi to není jedno. A uprostřed mého naslouchání tě náhle přeruším a zeptám se tě, zda jsem ti už říkala, co se stalo mému synovi včera při obědě. Vím, je to velmi nevhodné. Vím, naprosto tě chápu, že si myslíš, že ignoruji tvé vyprávění. Vůbec to tak není. To jen část tvého příběhu vyprovokovala v mém mozku sérii rychloúvah, které během vteřiny vytáhly z mé paměti nějakou vzpomínku. A já ti ji prostě musím hned říci. Omluvím se ti, ale za chvíli provedu totéž. Neznamená to, že se soustředím jen na sebe a své problémy. Ty mě zajímáš.
Když sledujeme hlouček dětí, které mají určitou volnost pohybu, občas mezi nimi uvidíme dítě pohybující se, těkající dvojnásobnou rychlostí než ostatní, jako splašená molekula, dítě
Nabízí se otázka, zda je syndrom ADHD u dospělých vůbec natolik závažnou záležitostí, aby si větší prostor zasloužil. Domnívám se, že ano. To, že zůstával dlouho nepovšimnut (diagnóza ADHD u dospělých byla formálně „vynalezena“ až v polovině sedmdesátých let dvacátého století1), mohlo být způsobeno i tím, že syndrom postiženému jedinci dříve nečinil tak závažné potíže při fungování ve společnosti. Styl života se ale mění, narůstá význam služeb a klesá prestiž zaměstnání ve výrobě. Na dospělé jsou tedy kladeny nové požadavky, jejichž naplnění příznaky ADHD nezřídka brání.
Pomalu se nemoc dostává do povědomí obecně i odborníků a nemocní dostávají šanci na léčbu, která nese s sebou mnoho dalších pozitivních důsledků, a to ne pouze pro pacienta, ale i pro jeho rodinu i společnost. Zatím ještě bohužel málo psychiatrů projevuje ochotu připomenout si diagnostická kritéria a léčebné postupy u této nemoci, nebo ji dokonce pokládají za nějakou módní záležitost, případně eufemizmus pro jiné nemoci (například poruchy osobnosti) a odmítají ji léčit. Ale věřím, že se časem toto změní a pro tyto pacienty bude diagnostika a léčba běžně dostupná.
Čím se vyznačuje dospělost
Nejdříve bych si dovolila zamyslet se nad samotným slovem „Dospělost“. Je to nutné pro to, abychom si ujasnili, čím se vyznačuje dospělost člověka, a pak více vnímali a pochopili, v čem dospělý člověk s ADD nebo ADHD selhává a potřebuje pomoc. Pokud se obrátíme k psychologické literatuře, pak na otázku, čím se vyznačuje dospělý člověk, odpovídá:
(pozn. red. BOX na konci článku se věnuje dospělosti šířeji i s odkazy na autory)
Psychoterapeut a dětský psycholog Přemysl Mikoláš, který pracuje s dětmi na autistickém spektru, s deprivovanými dětmi a vůbec s dětmi s různými specifickými potřebami, se pro ATYP magazín zamyslel
Psychoterapeut a dětský psycholog Přemysl Mikoláš, který pracuje s dětmi na autistickém spektru, s deprivovanými dětmi a vůbec s dětmi s různými specifickými potřebami, se pro ATYP magazín zamyslel
Dlouhé hodiny strávené na cestě na dovolenou bývají zátěží pro všechny děti. Děti s ADHD mají ale situaci ještě těžší. Činí jim daleko větší potíže po
“V září mi bude třicet. Mám dvě děti, jsem podruhé vdaná. Nedávno jsem dokončila denní magisterské studium na dětskou sestru, ukončila rodičovskou dovolenou a nastupuji do nové práce na novorozenecké oddělení. Poprvé jdu do něčeho nového s radostí a s příjemným očekáváním. Beze stresu, beze strachu, že zase něco pokazím. Jo… a už rok se léčím s ADHD.”
Barbora Tomšů patří k té části dospělých, u kterých ADHD přetrvává. Celý život bojovala s neúspěchem a zklamáním. „Ještě před rokem pro mě bylo nemyslitelné, že bych cokoliv, i tu sebemenší banalitu, jakou je například vypravit ráno děti do školy a školky, zvládla bez zmatků, stresu, nervů, paniky, chyb a včas. Nebyla jsem ani při sebevětší snaze a píli schopná prožít jediný den bez úzkostí, zmatkování, absolutního vyčerpání, nekončícího stresu, nervového vypětí, křiku, pláče a pocitů selhání a beznaděje. I když mi navenek nic nechybělo a měla jsem „všechno“ – zdravé, chytré, sic „živější“, tak přesto dobře vychované děti, milujícího manžela, který mi dával prostor pro seberealizaci tím, že mi umožnil denní studium při mateřské a netrpěli jsme nouzí, byla jsem pořád nešťastná, zoufalá a nespokojená. Připadala jsem si jako nevděčná a rozmazlená slepice, naprosto neschopná matka a nepoužitelná manželka, brala jsem antidepresiva a občas i léky na spaní,“ popisuje svůj život před léčbou Bára.
Výčitky, které neustále slyší lidé s ADHD
– To je normální, z toho vyrosteš.
– To je normální, ono tě to po těhotenství přejde.
– To tak někdy bývá, mě taky „srovnalo“ až druhé těhotenství.
– To se mi stává taky, že se NĚKDY prostě nemůžu rozhodnout, co je na tom divného?
– Ježíš, však to je úplně normální, každý něco OBČAS rozbije nebo do něčeho vrazí.
– Každý NĚKDY něco zapomene, jen počkej za dvacet let, to teprve zjistíš, co je to opravdu zapomínat!
– Kdyby ses víc SNAŽILA, mohlo to dopadnout úplně jinak!
– To jako děláš naschvál? Nebo je ti to prostě jedno? Kašleš na mě?
ATYP Magazín
Pod vlastním krovem 28
182 00 Praha 8
tel: +420 723 653 129
email: redakce@atypmagazin.cz