Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy

Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy

V karanténě začíná mít mnoho lidí problémy s váhou. Tloustnou a zlobí se za to na sebe. Dávají si předsevzetí, že už nic sladkého nesnědí, že si nebudou dávat večer k televizi nebo počítači brambůrky nebo další večeři. Ale čím obalit nervy? Když chcete něco změnit, je potřeba změnit vnitřní nastavení. Málokomu se podaří, že si řekne, s tímto končím, a skončí. Je to práce především s myslí a trpělivostí.

Jídlo je spojené se smyslem života. Pokud máme trápení, smutek, stres, tíseň, napětí, únavu, vztah k jídlu se může změnit až v nechutenství nebo naopak v přejídání. Pokud se dopracujete do stadia poruch příjmu potravy, pak už je potřeba lékaře (terapeut a psychiatr). V době karantény je přibírání na váze z důvodu, že je málo pohybu, ale především z emocionální zátěže kvůli opatření proti COVID-19. Jídlo je první, po čem člověk sáhne, když je mu ouvej. Používá se i spojení „dám si to na nervy“, „dej si něco na nervy“ nebo „oslaď si život“…

Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy 1V knize Jak se uklidnit bez jídla klinická psycholožka Susan Albers přináší 50 cvičení neboli sebeuklidňovací techniky, abyste nemuseli sáhnout po čokoládě či jiné oblíbené pochutině „na nervy“. Kromě typických pohybových a meditačních technik radí i tipy, které jsou netradiční. Vybíráme ty, které by se mohly hodit do doby koronovirové krize a uzavření v karanténě.

Zbavte se nejen smutku a obav denním sněním

Mnoho lidí v karanténě si stěžuje na smutek, frustraci, strach, protože nemůže být s lidmi, nemá své aktivity, rutiny, nemá pohyb. Také jsme se ocitli ve stavu, že nemáme nic pod kontrolou. Nevíme, co bude, jsme závislí na rozhodnutí vlády… To jsou všechno pocity, které často nutí ihned sáhnout po nějakém jídle. Psycholožka Albers radí snít s otevřenýma očima. Samozřejmě ne o jídle. To byste si navodili opak a určitě byste u lednice skončili a ta by zůstala prázdná.

Na rozdíl od reality máte v bdělém snění vše pod kontrolou, je na vás, kam zavítáte. K moři? Budete si v představě dopřávat masáž? Budete plavat v bazénu, i když jsou ještě zavřené? Budete s milovaným člověkem?  Denním sněním prostě můžete vyplnit chvíli, kdy vás přepadla chuť na jídlo a není zapříčiněná fyzickým hladem, ale emocionálním hladem, nudou nebo jiným negativním spouštěčem.

Přepněte na jiný smysl

Už jsme zmínili, že jídlo je úzce spojené se smyslem života. Jak jinak se vracet ke smyslu než přes smysly? Susan Albers vybízí, pokud vás z nudy či nějaké toxické emoce přepadne touha to zajíst, tak přepněte na jiný smysl. Jedním z těch, co pomohou rychle, je čich. Přivonět si vědomě ke květině. Pokud nejste zrovna u záhonu či na louce, pak je snadným způsobem přivonět si k nějaké silici. Mít doma základní silice je téměř povinností každého, kdo se chce změnit, osobně růst, pracovat s myslí. Možná vám chybí pocit ženskosti, mateřskosti, protože už z těch úkolů, které ze školy posílají, šílíte, a děti ne a ne si to vzít za svou povinnost, pak sáhněte po růži. Můžete si intenzivně přivonět, nakapat si ji do rostlinného oleje a máznout si ji na zápěstí, kotníky, čelo, ramena. Můžete si ji přikápnout do koupele. Ztrácíte naopak mužskost, hranice, důslednost, pak cedr, borovice. Uzemněte se a ciťte se jako v lese, jako při práci se dřevem. Nebo vám chybí laskavá náruč, moudrá slova, uklidňující pohlazení, pak „čarujte“ s levandulí. Kápněte ji také do aromalampy, ať to vzduchem zasáhne celou rodinu. Silice můžete i kombinovat. O masáži už nemusíte jen snít, ale vzájemně se s ní „nakrmit“, s partnerem i dětmi. Všichni potřebují doteky a zklidnění.

Jak se uklidnit bez jídla aneb (ne)dám si něco na nervy 3Malujte, pište, sázejte

Albers doporučuje při pocitu emocionálního hladu začít tvořit nebo se hýbat. Stačí jedna písnička, při které si tancem rozproudíte energii po celém těle. Nebo doporučuje blogovat či psát si deník. Tím dáte mysli potravu a ona zapomene na to, že se mohla přecpat dobrůtkami. Cokoliv, co tvoříte rukama, je výborné na zklidnění a přepnutí mysli. Sázení bylinek, pletení, kutilství, malování, vybarvování… Ještě je v knize výborná kapitola o ukončení zebřího myšlení. Víte, jaké to je? Ale to by bylo na další článek.

Pomáhejte

Pokud změníte své myšlení, změníte své stravovací návyky. Zkoumejte stresové přejídání a uvidíte, k jaké emoci vás to dovede. Emoci není potřeba zajídat, ale všimnout si jí a pracovat s ní jinými způsoby. Albers vyzývá ke konci hry na schovávání. Přiznání si emoce, kterou maskujete emočním přejídáním, učení se s ní žít, je podle ní radikální přijetí sebe sama.

Kniha Jak se uklidnit bez jídla je zaručeným pomocníkem nejen v karanténě, ale po celý život. Je psaná laskavě, nedirektivně, a přesto se chcete proměnit. Je to jen o vás, kterými cvičeními začnete. Deníkem, obrazovým deníkem, hýčkáním smyslů, vědomou všímavostí, pletením či jinými ručními pracemi, vědomou koupelí nebo zkusíte pomáhat? Ano, i dobrovolnictví Albers v jedné kapitole uvádí, že vede k pocitu smyslu života a tím ke konci problémů s jídlem. Prostě a jednoduše nasyťte tělo jinak než pokaždé jídlem.

___________

text Dagmar Edith Holá / kniha Jak se uklidnit bez jídla /Nakladatelství Portál/

Susan Albers, Psy.D., je klinická psycholožka pracující v Cleveland Clinic Hospital, kde se specializuje na léčbu potíží souvisejících s příjmem potravy a s tělesným schématem a na kontrolu váhy za pomoci nácviku všímavosti. Po celém světě vede semináře spojující témata všímavosti a jídla a je citovanou autorkou několika knih.

Přece se z homeschoolingu nezblázníme 2

 

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení