O tom, že ADHD až u 60% dětí přetrvává i v dospělosti se moc neví. Je smutné, že to často nevědí ani lékaři. Takovou zkušenost má i matka dvou dětí Barbora Tomšů.
"V září mi bude třicet. Mám dvě děti, jsem podruhé vdaná. Nedávno jsem dokončila denní magisterské studium na dětskou sestru, ukončila rodičovskou dovolenou a nastupuji do nové práce na novorozenecké oddělení. Poprvé jdu do něčeho nového s radostí a s příjemným očekáváním. Beze stresu, beze strachu, že zase něco pokazím. Jo... a už rok se léčím s ADHD."
Barbora Tomšů patří k té části dospělých, u kterých ADHD přetrvává. Celý život bojovala s neúspěchem a zklamáním. „Ještě před rokem pro mě bylo nemyslitelné, že bych cokoliv, i tu sebemenší banalitu, jakou je například vypravit ráno děti do školy a školky, zvládla bez zmatků, stresu, nervů, paniky, chyb a včas. Nebyla jsem ani při sebevětší snaze a píli schopná prožít jediný den bez úzkostí, zmatkování, absolutního vyčerpání, nekončícího stresu, nervového vypětí, křiku, pláče a pocitů selhání a beznaděje. I když mi navenek nic nechybělo a měla jsem „všechno“ - zdravé, chytré, sic „živější“, tak přesto dobře vychované děti, milujícího manžela, který mi dával prostor pro seberealizaci tím, že mi umožnil denní studium při mateřské a netrpěli jsme nouzí, byla jsem pořád nešťastná, zoufalá a nespokojená. Připadala jsem si jako nevděčná a rozmazlená slepice, naprosto neschopná matka a nepoužitelná manželka, brala jsem antidepresiva a občas i léky na spaní,“ popisuje svůj život před léčbou Bára.
Výčitky, které neustále slyší lidé s ADHD
- To je normální, z toho vyrosteš.
- To je normální, ono tě to po těhotenství přejde.
- To tak někdy bývá, mě taky „srovnalo“ až druhé těhotenství.
- To se mi stává taky, že se NĚKDY prostě nemůžu rozhodnout, co je na tom divného?
- Ježíš, však to je úplně normální, každý něco OBČAS rozbije nebo do něčeho vrazí.
- Každý NĚKDY něco zapomene, jen počkej za dvacet let, to teprve zjistíš, co je to opravdu zapomínat!
- Kdyby ses víc SNAŽILA, mohlo to dopadnout úplně jinak!
- To jako děláš naschvál? Nebo je ti to prostě jedno? Kašleš na mě?
Výčitky, které neustále slyší lidé s ADHD 
- To je normální, z toho vyrosteš.
- To je normální, ono tě to po těhotenství přejde.
- To tak někdy bývá, mě taky „srovnalo“ až druhé těhotenství.
- To se mi stává taky, že se NĚKDY prostě nemůžu rozhodnout, co je na tom divného?
- Ježíš, však to je úplně normální, každý něco OBČAS rozbije nebo do něčeho vrazí.
- Každý NĚKDY něco zapomene, jen počkej za dvacet let, to teprve zjistíš, co je to opravdu zapomínat!
- Kdyby ses víc SNAŽILA, mohlo to dopadnout úplně jinak!
- To jako děláš naschvál? Nebo je ti to prostě jedno? Kašleš na mě?
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Jedna odpověď
Kdo to nezazije, neuvěří :-/