Lidé s autismem mají handicap v sociální komunikaci a interakci, říká tzv. autistická triáda, na základě jejíhož naplnění získáte diagnózu PAS, nebo ne. Kamila a Petr Kopsovi vydali Tygří knihy a na základě práce s vnitřním tygrem u dětí a dospělých, se kterými pracují už téměř deset let, došli až k návodu na komunikaci. Proto jsme je oslovili k workshopu na 2. Autistické konferenci, aby nás naučili tygrijsky nejen k domluvě s vnitřním tygrem, ale k lepší komunikaci s našimi dětmi, mezi sebou s partnerem, ale i dalšími lidmi. Mnohdy stačí objevit komunikační typ svůj a toho druhého. Aktuálně však s nimi chceme pomocí crowdfundingové sbírky vydat edukativní příběh Tygr v kleci, který tentokráte nevydávají u nakladatelství Albatros, ale věnovali ho Nadačnímu fondu ATYP. On je totiž o JINÉM tygrovi. Ale pojďme si nejprve popovídat, jak to s tygrem začalo.
Jak jste objevili tygra?
Kamila: Tygra jsme objevili během naší mnohaleté práce s dětmi a rodinami. Začalo to u jednoho chlapečka, se kterým jsme si ve formě tygra začali vysvětlovat jeho projevy ADHD. Ty, které nemá pod kontrolou. Byl u nás na Životní mapě. Začali jsme to zkoumat a pak i používat jako “metodiku” pro uvědomování si svých nevědomých reakcí a chování. Bylo skvělé, že děti hned po přečtení knihy vědí, o co jde, a znají své tygry. Kniha je pro každého, není to jen pro práci s dětmi se specifickým vnímáním a potřebami. Skvělé je, že knihy začali používat nejen rodiče, ale také odborníci. Pedagogové, psychologové, psychiatři a další odborníci. Hodně se nám ozývají ohledně spolupráce z pedagogicko-psychologických poraden.
Co vlastně je ten tygr zač? 
Petr: Když to zjednoduším, tak tygr, o kterém se tu bavíme, je vlastně naše skrytá, nevědomá část naší mysli. Je zajímavé, že vědecké publikace hovoří o tom, že běžný poměr mezi vědomou a nevědomou částí je asi 20 : 80. Díky práci s tygrem dokážeme u dítěte velmi významně zvýšit onu vědomou část. Je to jako bychom vytáhli ven z nás tu nevědomou část mysli, objevovali, zkoumali, spřátelili se s ní a získali nad ní vědomou kontrolu.
Kamila: Je zajímavé, že děti na to spontánně slyší a velmi snadno dokáží spolupracovat. Velkou výhodou práce s tygry je hravost, velmi přirozeně dochází k tomu, že se dítě učí přebírat odpovědnosti za sebe, tedy za svého tygra.
Jak konkrétně “tygr” pomáhá?
Tygr je skvělý v tom, že umožňuje nepoužívat nálepky. Umožňuje lépe pracovat sám se sebou a to už i u malých dětí, umožňuje mnohem snadněji pochopit a převzít odpovědnost za vlastní jednání. Umožňuje také jednodušeji pracovat s pravidly, přijímat je, vytvářet nebo spolu vytvářet. Zlepšuje výrazně fungování ve škole, v třídním kolektivu a samozřejmě i v rodině. Pedagogům používání “tygra” umožní jednodušší práci s dětmi ve třídě, umožní jim výborně pracovat na prevenci šikany, napomůže mnohem lepšímu zvládání inkluze a spoustě dalšího.
Můj syn mluví odmala o drakovi a přes dráčka jsem se vždy dozvěděla, co se v něm děje. To je ono?
Petr: Většina dětí mluví spíše o tygrovi, ale ano, někdy může být tygrem dítěte drak. Co si tak vzpomínám, několik děti mluvilo také o lvu, vlku a jednou nebo dvakrát to byl i jednorožec. Je úžasné, že ty děti říkají: “Mým tygrem je drak…” Takže ano, pokud mluví o draku, je to stále onen námi zmiňovaný tygr.
Jak se pracuje s vnitřním tygrem? Co byste poradili rodičům, když jejich dítě je vzteklé, až agresivní?
Kamila: První důležité pochopení je, že když je dítě vzteklé nebo agresivní, má k tomu vždy důvod. Někdy to jsou například nahromaděné nekomunikované emoce, někdy je to problém v komunikačních typech v rodině, nepochopení, jindy se tak může projevovat osobní nejistota. A samozřejmě vlastním důvodem mohou být i některé somatické problémy. U těch nesomatických funguje tygr prakticky vždy, u somatickych problémů může také poměrně dost pomoci.
Druhé důležité pochopení je, že toho tygra má každý z nás. A k tomu se vztahuje rada, na kterou se ptáte. Komunikace s dítětem v tomto případě probíhá asi takto: “Kájo, ten tvůj tygr je dnes ale nějaký naštvaný. Nevíš náhodou, co se mu stalo?” Tím dítě rozkomunikujeme k tomu, abychom se dozvěděli, proč je vlastně vzteklé. Druhý tip je: “Kájo, ten tvůj tygr dnes pěkně vyvádí, nebylo by lepší, kdybys ho trochu zkrotil?”
Oba způsoby fungují rychle a spolehlivě, ale samozřejmě je potřeba nejprve tygry do rodiny uvést. Nejlepší je přečíst si spolu s dítětem jako první krok knížku Tygr dělá uáá uáá. Je psaná dětským jazykem a hlavní hrdina Jakub zde seznamuje čtenáře s tím, že on také nevěděl, že má nějakého tygra. Že tygra ale začal poznávat v různých situacích, ve škole, doma, s kamarády atd. Spolu s ním si tak čtenář může velmi snadno uvědomit toho svého.
Dítě potřebuje zažít ten okamžik, kdy zjistí, že jeho tygr je vlastně jeho, což zároveň znamená, že za toho svého tygra má zodpovědnost. Skvělé na tom je, že už tříleté děti dokáží tímto způsobem přebírat odpovědnost za své jednání.
Tygří knihy nejsou jen práce s tygrem v nás, ale máte i návod na komunikaci. Lidé s autismem potřebují návod pro komunikaci. A vy ho máte. Můžete nám říci o komunikačních typech podle vaší metody? Proč potřebujeme vědět svůj komunikační typ a proč potřebujeme vědět komunikační typ druhého člověka?
Petr: Komunikační typy jsou něco, s čím se rodíme, a je to způsob, jak komunikujeme se svým okolím. Háček je v tom, že jako děti, a v podstatě ani jako dospělí, netušíme, že někdo by to mohl mít jinak než my. Tím vzniká neúmyslné komunikační neporozumění. Mezi rodiči a dětmi, mezi sourozenci, partnery, přáteli, kolegy… Proto se navzájem neslyšíme, nevnímáme, nevidíme, co se po nás chce. Aby se v tom lidé zorientovali, snažíme se to všem vysvětlovat. Na přednáškách, na konferencích a také při přímé práci s klienty. Protože i tak je to nad naše síly, napsali jsme o tom knihu Jak se domluvit s tygrem, kde jsme problematiku komunikačních typů popsali a lze ji tak použít jako celkem nenáročnou učebnici.
V čem je znalost komunikačních typů u dítěte důležitá? Co když mám děti dvě, tři? Mají stejný komunikační kanál?
Kamila: Často se stává, že rodič a děti jsou jiného komunikačního typu. Pokud to tak je, nedochází k zcela přesnému pochopení toho, co sdělují mezi sebou. Vznikají častá nedorozumění, která nebývají úmyslná. Rodič se mnohdy opravdu snaží, ale dítě či partner mu prostě nerozumí. Respektive nerozumí významu a důležitosti sdělení. Navenek se to pak může jevit jako vzdor, necitlivost nebo absence lásky. Ovšem způsob sdělení například lásky může mít více podob. Takže když vyjadřuje něco důležitého člověk rozumového typu, má to hodně jiný způsob sdělení oproti člověku pocitového typu. Měli jsme i rodiny, kde byly všechny děti odlišného komunikačního typu. To znamená, že dítě stejného typu, jako jsou i rodiče, také rodiči a jeho požadavkům rozumí víc, než jim rozumí sourozenci, kteří mají odlišný komunikační typ. Vše jde ale vychytat a naučit se stavět v komunikaci mosty dorozumění. K tomu je skvělá pomůcka právě Tygr a znalosti rozdílnosti komunikačních typů.
Vydali jste pracovní Třídní knihu. Proč je pro paní učitelku a děti ve třídě důležité, aby znali své komunikační typy? Jak se to pak pozitivně promítne do praxe a do komunikace a vztahů ve třídě?
Kamila: Třídní kniha není zdaleka jenom o komunikačních typech, je to kniha, která patří celé třídě a všichni žáci včetně paní učitelky do ní společně zapisují. Paní učitelka je součástí třídy a společně s žáky objevují své osobní “tygry”. S tygry, jejich zálibami, potřebami, vášněmi i vzdory se pak učí pracovat. Porozumět jim a umět si je sami “zkrotit”. Je to skvělá pomůcka pro poznávání se navzájem, uznání individuality, schopnosti sdílet a spolupracovat v rámci skupiny.
Co když dospělý nechce přijmout, že nějaký vnitřní tygr existuje?
Petr: K tomu máme jeden příběh. Kdysi před pár lety jsme byli ve skupině pedagogů a bavili jsme se právě o tygrech a dětech. A jedna paní učitelka tam přišla s názorem, že podle ní je tygr vyjádřením agrese a hněvu. K tomu jsem tehdy opáčil, že to tedy znamená, že tygr takhle jde podrostem a najednou uvidí antilopu a řekne si: “Ha, antilopa, potvora jedna. Tý to natřu, na tý se vyřádím!” Bohužel touto optikou viděla děti ve třídě a tak se k nim i chovala. Takže ne, pro nás je tygr pouze vyjádřením našeho nevědomí a tak k tomu i přistupujeme. Nemáme toho tygra obarveného našimi názory na něj.
Na 2. Autistické konferenci jste měli druhý den přednášku i workshop pro lidi s autismem. Jak to probíhalo? Jak reagovali na vaši metodu komunikačních typů lidé na spektru autismu, kteří tam byli?
Petr: Workshop byl zaměřen tématicky Proč mi ostatní nerozumí a jak to změnit. Účastníci se mohli zapojit a společně vymýšlet a zkoušet. Objevovali nový způsob komunikace. Nutno říci, že je to opravdu bavilo a společně jsme si to užili.
O tygrovi a komunikačních typech už představu mám a také zkušenost s vnitřním tygrem u svých dětí, ale vy máte ještě diagnosticko-projektivní metodu Životní mapa. Zní to jako myšlenková mapa o životě?
Kamila: Metodika Životních map je skvělý nástroj na to, jak pochopit sebe, zjistit spoustu informací o tom, co se mi v životě děje a proč. S metodikou pracujeme s dětmi i dospělými. Podle věku klienta se pak liší samozřejmě metodický přístup. S dětmi pracujeme již od 3 let věku, pracujeme tedy s předškoláky, školáky i dospělými.
U dětí můžeme metodikou najít příčiny chování dítěte, na co reaguje a pomoci najít způsob nápravy. Jedná se o přirozený způsob vedení dítěte v šabloně, kde si povídáme, malujeme. Metodika dokáže diagnostikovat, jak se dítě cítí, co prožívá, jak rozumí světu, sociálním vazbám, jak přemýšlí o sobě, o rodině, o okolí, jaké jsou pro něj vhodné zájmové kroužky, jaké talenty a předpoklady je u něj možné rozvíjet. Děti si uvědomují mnoho o sobě. Když mají traumata, věnujeme se jim terapeuticky během sezení. Rodiče dostávají výstupy ze sezení a konkrétní návody, jak doma komunikovat, jaké kroky je třeba udělat, jak napomoci ke zlepšení situace.
Nejedná se tedy o myšlenkovou mapu, jedná se o komplexní pochopení jedince v rámci vztahu k sobě a sociálních vazeb. Metodika nabízí mnohá konkrétní řešení a podněty pro rozvoj osobnosti v současnosti i pro rozvoj v budoucnosti.
Petr: Dospělý člověk si Životní mapou může také projít, práce je charakteristická tím, že tato metodika dokáže i zpětně najít příčiny toho, jak se dospělý v současnosti cítí, vidí, jak přemýšlí – co v současnosti žije. Často nás navštěvují lidé s tím, že se cítí, že dokola opakují stejné vzorce, a neví, jak z nich ven. V tomto případě dokážeme zjistit, kde takový způsob zacykleného vyhodnocování životních situací u klienta vznikl – kdy a kde, proč vznikl a také jak. Někdy lidé přicházejí s konkrétními problémy a traumaty, někdy je to stav, kdy se nemůže člověk tzv. pohnout z místa. Vše má ale své souvislosti, vše má své příčiny i řešení.
Jak se tu vlastně Životní mapy jako nástroj objevily?
Petr: Životní mapy jako nástroj, nebo metodika, vznikly jistě z praxe. Zkoumali jsme principy fungování lidí, proč se nám dospělým stále cyklí v životě stejné věci. Proč upadáme do stále se opakujících situací. Hledali jsme také, kde jsou skutečné příčiny našich stresů, obav a strachů, našich traumat. Protože jedna věc jsou aktuální spouštěče a druhá věc je prvotní příčina, kvůli které tyto spouštěče vždy zareagují. Zjistili jsme, že tyto příčiny je potřeba hledat v našem dětství. Najít a uvolnit. Při tom jsme objevili, že s dětmi lze řešit jejich situaci mnohem jednodušeji tím, že jsou aktuálně ve svém dětství.
Školíte, máte vlastní klienty, vydali jste další tygří knihu a pracovní sešity pro učitele. Aktuálně jste napsali edukativní příběh Tygr v kleci. Jak to zvládáte?
Petr: Přiznávám, že zkombinovat to s praxí s klienty a ještě navíc s aktuálním rozvojem do světa je opravdu hodně náročné. Naštěstí jsme v tom s manželkou spolu. A to doslovně téměř 24 hodin. Museli jsme se naučit navzájem si naslouchat, sladit své komunikační typy. Bez vzájemné pomoci a spolupráce bychom to jen těžko dávali. No a také jsme se učili odpočívat.
Kamila: Ale hlavním naším motorem je to, že to vše máme jako osobní i společné poslání.
Vy jste své poslání našli. Všimla jsem si, že lidé s autismem, ale samozřejmě i všichni ostatní, když najdou své poslání, svůj zájem, který je těší, tak se rozsvítí a někdy i uzdraví z psychických potíží. Vaše Životní mapa by pomohla najít člověku, který neví, kdo je, co ho baví, protože byl třeba celé dětství a dospívání vyloučený, brán jako podivín, kritizován, zesměšňován, životní směr?
Petr: Životní mapa může opravdu pomoci. Je to především její schopností dávat věci do souvislostí, objevit kdo skutečně jsem a pomáhá zjistit, co mi brání v tom, žít spokojenější život.
Bavili jsme se tu o knížce Tygr v kleci, na jejíž vydání nyní hledáme finanční podporu. Jak nám může pomoci tento edukativní příběh? Proč jste ho věnovali k vydání Nadačnímu fondu ATYP?
Petr: Kniha vychází vstříc především dětem s autismem (ale i dospělým autistům). Pomáhá jim pochopit jejich vlastní svět a interakci se světem ostatních. Ukazuje jim, jak překonat komunikační bariéru mezi těmito světy. Zároveň pomáhá i rodičům, pedagogům, psychologům (a jiným pečujícím), pochopit, co se děje u takového dítěte s autismem. Jak vnímá svět a jak s ním naopak tento vnější svět může komunikovat. O tom je právě příběh Tygra v kleci. Příběh malého tygříka, který se se svou jinakostí vyrovnává od mala. Kniha zároveň může pomoci všem dětem, které z nějakého důvodu se uzavřely do svého odděleného světa.
Kamila: Knížka nás postupně vede příběhem, který je doplněn takovou “poznávací cestou z klece”. Dítě i dospělý se v něm mohou velmi dobře orientovat a aktivně pracovat se svým vlastním příběhem. Přímo v knížce si zkouší novou komunikaci, píšou si a kreslí.
Je nutné mít k pochopení Tygra v kleci přečtené vaše předešlé tygří knihy?
Petr: Knížku Tygr v kleci lze pochopit i bez přečtení předešlých tygřích knih. Kdo však zná předchozí 3 knihy, bude se mu vstupovat do tygřího tématu o něco lépe. A naopak kdo začne knihou Tygr v kleci, pro toho určitě bude skvělé si doplnit informace a znalosti v předchozích knížkách. Takže spolu souvisí a navazují, ale může se začít i Tygrem v kleci nebo nedávno vydaným Deníkem zvědavého tygra. O Tygřím světě můžete čerpat informace na našem webu www.tygrisvet.cz
Podpořte vydání příběhu Tygr v kleci, který Kamila a Petr Kopsovi napsali přímo pro Nadační fond ATYP a tím pro vás lidi na spektru autismu a vaše rodiče, učitele a další pečující. Sbírka na pomoc vydání knihy o jiném tygrovi zde. Můžete si vybrat odměnu za Váš příspěvek na vydání této knížky.
_______________
rozhovor vedla Dagmar Edith Holá / foto z konference Márty Janča / grafika ATYP magazín /úvodní foto a foto dívky s Životní mapou – archiv Kopsových
Část tohoto rozhovoru vyšla v tištěném ATYP Speciálu, který si můžete zakoupit rovněž na webu ATYP Press. Má 130 stran o autismu.
VIZITKA:
Kamila a Petr Kopsovi se věnují problematice komunikace a vztahů rodič – dítě – pedagog již mnoho let. Jsou autory projektivně diagnostické metody Životní mapy®. Ve světě fungují pod značkou Kops Method® a mají vyškolené lektory nejen u nás, ale i na Slovensku, v Německu, Belgii, Francii a U.A. Ve spolupráci s nakladatelstvím Albatros vydali knihy Tygr dělá uáá uáá a Jak se krotí tygr, které jsou také velmi vhodné pro práci s dětmi s projevy ADHD. Obě knihy se staly bestsellerem a do knihkupectví jde již čtvrtý dotisk. Tygří třídní kniha je skvělým pomocníkem pro pedagogy prvního stupně základních škol a každý rodič by měl vyžadovat její používání ve třídě, kam chodí jejich dítě. V říjnu 2016 vyšla dlouho očekávaná kniha Jak se domluvit s tygrem o komunikaci s dětmi, která je velkým přínosem zejména pro rodiče a pedagogy. A v roce 2017 pak Kniha neobyčejných kouzel, která je funkčním návodem, jak si vylepšit život, jedná se zároveň o knihu příběhovou. A tento rok v září vyšel autorům kreativní zápisník pro děti pod názvem Zápisník zvědavého tygra. Další knihou díky Vaší pomoci bude Tygr v kleci, prosíme, podpořte sbírku na její vydání. Děkujeme.
