Dagmar Edith Holá

Jak vypadá funkční diagnostika studenta vysoké školy, aby získal pro své specifické vzdělávací potřeby podporu?

P. Adamus: Funkční diagnostika je ve zkratce cíleně vedený rozhovor s odborným pracovníkem, který ověřuje kompetence studenta pro zvládnutí daného oboru. Centrum Pyramida má několik odborných pracovníků, kteří se specializují na jednotlivé typy specifických potřeb a u každého může tento proces probíhat trošku jinak. Já konkrétně mám na starosti studenty s poruchou autistického spektra (PAS) a není to záležitost jednoho setkání. Nejprve dostanu od kolegů z Pyramidy informaci, že mají nově registrovaného studenta, který by potřeboval podporu při studiu. Pozvu si ho do jakéhokoliv prostředí, které mu vyhovuje. Nemusí to být vůbec v Pyramidě ani u mě v kanceláři. Pak si povídáme a já se snažím zjistit, jak komunikuje, jak reaguje, interakci na nějaké moje někdy i všetečné dotazy… Zajímám se o schopnosti sociální komunikace studenta, nejen té verbální. A při tom všem se ho ptám na to, jaké jsou jeho zkušenosti třeba ze střední školy. Zjišťuju, jaká míra podpory byla na střední škole uplatňována – jestli zvládal některé procesy sám, nebo měl asistenta pedagoga, který mnoho věcí dělal za něho, jestli v kolektivu třídy prospíval, jestli měl nějaké kamarády, jestli ho kamarádi brali a byl aktivním členem nějaké komunity. Ale jsem si vědom toho, že se to nedá s vysokoškolským studiem srovnat. Je třeba si uvědomit, že podpora dětí v mateřských školách, žáků na základních či studentů na středních školách je legislativně zajištěna zákonem a prováděcí vyhláškou, což nám na vysoké škole schází. Vstupním rozhovorem dále zjišťuju nejen jeho sociální schopnosti, ale doptávám se také na jeho dovednosti: ovládání technologií, jestli je schopen se orientovat na tom někdy složitém portále Ostravské univerzity, jestli je schopen si registrovat předměty sám, jestli je schopen se v tom velkém objemu povinností a informací orientovat. Nároky jsou na studenty kladeny veliké. Vyžaduje se maximální samostatnost ve všem. To je často ten největší kámen úrazu u studentů se SVP. A je to někdy tak, že studenti mi řeknou „jo, všecko zvládnu, v pohodě“ a zanedlouho zjišťujeme, že opak je pravdou. Co se týká studentů na spektru, tak jsem jediný diagnostik. Zabývám se PAS už dvacet let a je mi to blízké.

Umějí si říct o další pomoc, nebo je nějak aktivně kontaktujete?
P. Adamus: Snažíme se nastavit mechanismus. Do diagnostiky píšu, že minimálně jednou za dva měsíce by měl student sám centrum kontaktovat. Když vnímám, že to bude náročnější, tak se domlouváme, že se s ním spojím sám, a probereme, jak mu co jde. Když vnímám, že bude potřeba jen minimální podpora, tak to kolegové z centra zajistí sami.

Vysokoškolská studentka na spektru se ptá, zda vyhledáváte sami studenty, kteří potřebují podporu, nebo vám nějaký vyučující sám nahlásí, že nějaký student má problémy, anebo studenti musí přicházet jenom sami a říct si o pomoc?

P. Figala: O většině z registrovaných studentů ve středisku víme již z přijímacího řízení. Po absolvování přijímacího řízení a zápisu do studia je jen na nich, jestli se zaregistrují do Centra Pyramida. A pak jsou takoví, kteří ví, že mají nějaké specifické potřeby, ale zatím to drží v tajnosti, nebo neví, že fungujeme my. V tom posledním případě je na nás zviditelňovat naše Centrum a aktivity, které děláme.

Někteří autističtí vysokoškoláci v lockdownu paradoxně bez docházky na vysokou školu nezvládají studium a přerušují nebo ho ukončují. Jakou zkušenost máte vy na Ostravské univerzitě?