O Gretě Thunberg se nelehce píše. Ne, protože na ni lidé pohlížejí černobílé, buď ji milují, nebo se jí vysmívají, ale proto, že ona opakuje, že by byla radši, kdyby si lidé všímali témat, o kterých mluví, a něco pro ekologii dělali, než rozebírali její život. Naposledy to zmínila pro The New York Times, kterému poskytla velký rozhovor před premiérou filmového dokumentu I am Greta
.
„Upřímně, nechápu, proč se média zaměřují více na aktivisty než na problém samotný. Jasně, je to snadný můstek k problému. Je to snazší, když tomu dáš obličej, pak je to pro lidi srozumitelnější. Takže chápu, proč to média dělají. Ale nechápu, proč to dělají v takové šíři. Je to skoro absurdní, jak moc nás ovládla kultura celebrit. A další je, že lidé, kteří se cítí ohroženi upozorňováním na klimatickou krizi, cítí, že jsou tím ohroženy jejich zájmy, jdou právě proti aktivistům. Raději jdou proti požárnímu alarmu než po požáru samotném, protože to zaměstná mysli lidí. Tím zakryjí to, že se má řešit ten požár,“ sděluje 30. října 2020 Greta Thunberg redaktoru The New York Times Magazine. /dále NYTM/
Málokterá osoba na světě je známá pod svým křestním jménem natolik, že řeknete Greta, a snad už každý ví, o koho jde. Je skoro těžké uvěřit, že uplynuly pouhé dva roky od její první školní stávky proti klimatické krizi. „V tak krátkém čase se sedmnáctiletá Švédka stala figurou v mezinárodním rozměru, která se setkává se sympatizujícími světovými lídry a leze na nervy těm nesympatizujícím.
Její přesvědčivá jasnost v rozměru krize a morální rozhořčení nad neadekvátní politickou odezvou ovlivnily veřejné mínění a inspirovaly další ke stávkám. Odhaduje se, že v září 2019 se stávek po celém světě zúčastnilo asi 4 miliony lidí,“ píše americký deník.
ATYP magazín o ní nepsal v době, kdy o ní psali všichni a všichni se k ní vyjadřovali. Lidé na spektru se nezajímají o něco jen proto, že je to zrovna módní nebo je téměř povinností si o tom něco myslet a vyjadřovat se k tomu. Gretiny emoce při projevech nerozebírali jen novináři, ale i odborníci. „Existuje o mně nepravdivá představa, že jsem naštvaný a depresivní teenager,“ říká k tomu Thunberg, jejíž rapidní vzestup je předmětem nového dokumentu na Hulu I am Greta. „Ale proč bych měla být v depresi, když ze sebe vydávám to nejlepší, abych věci změnila?“
Gretiny odpovědi jsou přímočaré bez skrytých úmyslů a na to neurotypický svět není zvyklý, takže pořád dokola její myšlenky vysvětlují po svém, podstrkují Gretě, co cítí, jak vnímá, odesílají ji i rodiče k psychiatrům apod.
Redaktor NYT pokládá otázku: Do jaké míry, myslíš, by měla tvoje práce jako aktivistky zahrnovat přemýšlení nad řešeními klimatických problémů? Nebo svou roli vidíš více jako symbolickou?
Nejsem vědkyně. Úmyslně se držím dál od proslovů o specifických věcech a politice, protože to není na nás na dětech. To by bylo divné.
Redaktor NYT: Říkáš „nás dětech“?
Technicky a legálně jsem dítě.
Redaktor NYT: To jsi, ale vsadím se, že existuje mnoho sedmnáctiletých, kteří nechtějí být bráni jako děti, i když jimi technicky a legálně jsou. Stává se ti někdy, že bys byla raději brána jako dospělá?
Je mi jedno, jestli jsem považována za dítě, nebo dospělou. Chtěla bych se setkat s odpovědí, která je na mé úrovni. Ale jo, myslím, že až mi bude 18, začnu se vnímat jako dospělá. To je velmi autistický způsob vidění věcí. Lidi říkají: „Snaží se schovat za to, že je dítě, aby nemohla být kritizovaná. Používá to jako štít.“ Ne, jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
