Dagmar Edith Holá

Hans Asperger: Anděl, nebo padouch? 5

Hans Asperger: Anděl, nebo padouch?

Má se nějaká diagnóza jmenovat po někom, kdo možná spolupracoval s nacisty? Hans Asperger, rakouský pediatr, po kterém je pojmenována jedna forma autismu, možná několik dětí s autismem obětoval, aby jiné zachránil. Možná. Na výročí jeho narození 18. února se slaví Mezinárodní den Aspergerova syndromu. Kdo v životě musel někdy zvolit menší zlo, nejspíše ví, do jakého utrpení sám sebe uvrhl do konce života. Sophiina volba. Víte ale něco o vývoji medicíny za Třetí říše? Plán vyhlazení dětí s neurologickými poruchami, selekce mozků pacientů s postižením usmrcených v rámci nucené eutanazie k výzkumu, seznamy dětí nevhodných pro zahájení výchovy a jejich předání k usmrcení. Studenti medicíny se začali učit ne, jak pacienty zachraňovat, ale jak je usmrtit… V takové době, kdy většina lékařů sympatizovala s nacismem nebo mu byla fanaticky oddána, působil mladý pediatr Hans Asperger. 

Pediatr a profesor medicíny Hans Asperger byl nejspíše sám na spektru autismu. Pravděpodobně by dnes byl diagnostikován jako člověk s Aspergerovým syndromem nebo vysokofunkčním autismem. Do roku 2010 ho svět znal víceméně jako lékaře, jenž miloval handicapované děti, se kterými s láskou pracoval a k jeho výrokům patří jedny z nejpravdivějších vět, jak vychovávat a vzdělávat tyto děti. „ Tyto děti často vykazují překvapivou citlivost k osobnosti pedagoga. Mohou se učit jen s těmi, kteří jim dávají skutečně porozumění a náklonnost, kteří jim ukazují laskavost a ano – humor. Přístup učitele ovlivňuje, zcela nezáměrně a nevědomě, náladu a chování dětí.“
Ve své době byl úspěšný a vážený pediatr. Nabádal kolegy, aby nikdy nevzdávali práci s dětmi s autismem. Mluvil u nich spíše o neurodiverzitě než o nemoci a vyzýval k tomu, aby je společnost přestala léčit a normalizovat. Pracoval na nejúspěšnější vídeňské klinice, která předčila svou dobu o desetiletí. Se svými spolupracovníky zde vzdělávali tyto děti za pomoci uměleckých, dramatických, hudebních, literárních a přírodovědeckých disciplín místo toho, aby byly vězněny v ústavech.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
V dětství jim nechtěný dárek způsobil autistickou krizi. Dnes mohou radit, jak se vypořádat s nechtěnými dárky

V dětství jim nechtěný dárek způsobil autistickou krizi. Dnes radí, jak se vypořádat s nechtěnými dárky

I přestože jste se snažili předejít tomu, že dostanete nechtěný dárek, tak jich několik nových máte? V minulém článku jsme psali o tom, že autisté neradi dávají zbytečnosti a neradi je dostávají. Proto mají vymyšlené různé strategie, jak se vyrovnat s tím, že jim někdo občas “lapačem na prach” způsobí stres nebo je dokonce emocionálně zraní, protože nedokázal dárce empaticky darovat to, co chtěli nebo co by se jim hodilo k jejich zájmu. 

Maskování 

Většina lidí s autismem se během života maskování svých emocí naučí. V dětství zjistí, že přímočaré odpovědi typu, to už mám, to jsem nikdy nechtěl dostat, to se mi nelíbí, dárce nezvládne. Pláč, vztek, kousání, nadávání je považováno za sociálně nepřijatelné, tak nezbývá než se poučit a sociálně se zlepšit, nasadit masku, poker face nebo jak tomu chcete říkat. Známe to asi už všichni, že dostane-li člověk něco, co vůbec nechce, tak se pořádně zapotí, aby své emoce zamaskoval, a vynaloží veškeré úsilí na to, aby „nehnul ani brvou.“ Dostávat od nejbližších opakovaně něco, co nechceme, je o emocionální bolesti z toho, že blízký člověk nás vlastně vůbec nevnímá, nerespektuje, dokonce i přes naše upozornění, co bychom si přáli.

Ženy chameleonský efekt zvládají mistrovsky, proto také zažívají častěji než muži autistické vyhoření. Ono je to velmi náročné být tím, kým nejsem, a maskovat, co si myslím a co cítím. Navíc při hypersenztivitě a častém nepřijetí od okolí.

V dětství nechtěné dárky způsobovaly autistické krize

Z dětství si pamatují, že třeba upřímně řekli dárci, že tohle vůbec nechtějí nebo že už to mají, ať si to vezme zpátky. “Když jsem byla malá, dostala jsem k narozeninám od dvou lidí stejnou knížku. Řekla jsem, že ji nechci, že už jednu mám a byla jsem naštvaná. Teď už vím, že to bylo neslušné, a snažila bych se nepůsobit tak naštvaně,“ přiznává Nikola.

Martina se svěřuje, jak to měla v dětství: „Když jsem jako malá dostala dárek, který jsem nechtěla, dokázala jsem svými ksichty zkazit dokonale náladu. Zato když jsem dostala, co jsem si přála, byla jsem schopná radostí udělat díru do stropu.“

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Proč jsou návštěvy pro autisty stres? 20 rad od autistů, jak přežít návštěvu.

Proč jsou návštěvy pro autisty stres? 20 rad od autistů, jak přežít návštěvu.

Kvůli covidovému lockdownu bude méně návštěv, než je v rodinách na Vánoce a Silvestra obvyklé. Introvertním a autistickým lidem to rozhodně pomůže. Aspoň některým v něčem covid pomáhá. Zeptali jsme se dospívajících a dospělých autistů, proč jim vadí a v dětství vadily návštěvy. Co jim pomáhalo je přežít a jak se po nich cítili. Méně funkční autisté a malé děti s autismem to nemohou vysvětlit, tak třeba vám rady a zkušenosti zpovídaných autistů pomohou pochopit, co se s nimi děje při sociální interakci zejména s více lidmi při návštěvách.

Návštěvy pro lidi s autismem znamenají spoustu stresu. To, že se všichni chtějí najednou navštěvovat, jim na vánočních svátcích velmi vadí. “Přežít to množství návštěv a ten strašný hluk a chaos na nich je vysilující,” stěžuje si Natálie. A dodává, jak si pomáhá: “Na návštěvách fotím, zabavím se tím a nemusím s nikým mluvit. Také jsou dobré deskovky. Když se něco hraje, tak ta hra má pravidla na rozdíl od toho, když spolu lidi jen tak mluví,” doplňuje Natálie.

“Je dobré mít na návštěvě kam utéct. Řešíme doma, jestli zvát návštěvníky k sobě domů, nebo raději naopak jít na návštěvu. Když jdu na návštěvu někam, tak můžu odejít kdykoliv, ale když ta návštěva bude u nás, tak už nemám moc kam utéct,” píše v komentářích Dana. “Návštěvy přežívám tak, že si během ní představuji, jaký bude klid, až hosté odejdou,” pobaví všechny Štefan. Martina to má podobné: “Já si také představuji klid po odchodu návštěvy, případně klid po mém příchodu domů.”

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Dárkové tašky jsou pro lidi s ADHD požehnáním

Dárkové tašky jsou pro lidi s ADHD a lidi s dyspraxií požehnáním

Vypadá to, že autisté mají úplně rozdílné postupy od lidí s ADHD okolo dárkování. Už slovo postupy naznačuje, že lidé s autismem je mají, lidé s ADHD ne nebo se k systematičnosti okolo nakupování dárků chtějí dostat a ne a ne se jim to podařit. Pojďme se na to podívat. Snad vám to pomůže lépe pochopit vaše “Ádéhádě”.

“Nakoupit dárky včas mě stresuje. Vždycky je kupuju na poslední chvíli, i když vím, že to tak nechci. Kolikrát koupím totální kravinu, i když se moc snažím, aby to obdarovaného co nejvíc potěšilo,” říká Míša.

Lidé s ADHD nechtějí stejně jako autisté dávat blbosti a zbytečnosti. Zatímco autisté nakupují dárky průběžně během roku nebo už od září, jak jsme se dozvěděli z článku Autisté rádi obdarovávají, ale potřebují s výběrem dárků pomoc. Příčí se jim kupovat blbosti natolik, že i obdarování kolegů, kterým se dávají jen nějaké drobné pozornosti, řeší natolik, že se tím vyčerpávají a mají úzkosti. Také to mají spojené se sociální interakcí, která je přímo děsí: co popřát, kdy jim to dát,… Lidé s ADHD takové interakce neřeší, protože už mají na to tak málo času, že to prostě rychle rozdají, a vždy se dá přece něco říct.

“Nemám ani jeden dárek, ani kousek cukroví a ani vločku z výzdoby. Prostě nic. A nemám nejmenší tušení, kdy a jak to zvládnu,” sděluje na FB Bára s ADHD, matka dvou dětí.

Další odpovídá, že má akorát dárky pro děti a zbytek lidí dostane kosmetické balíčky. “Prostě to neřeším. Cukroví nám peče moc šikovná paní, protože já jsem na to úplně levá, takže to je taky o starost míň. Akorát budeme dělat perníčky jen pro zábavu, provonění bytu a na chuť. Na ozdoby kašlu, akorát hodím světýlka do oken a děcka si zdobí stromeček sami,” povzbuzuje ostatní Alena, ať z toho všeho neblázní. Stihne se, co se stihne.

Petr píše, že každý den nechává nakoupení dárků na zítřek. Doufejme, že to neodsune ještě i 24. prosince.
Seznamy jsou důležité, ale někam vždy zmizí nebo stejně nepomáhají
“Píšete si seznam, co pro koho máte?” ptá se jedna z žen na skupině pro dospělé s ADHD.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Autisté rádi obdarovávají, ale potřebují pomoc

Autisté rádi obdarovávají, ale potřebují s výběrem dárků pomoc

Nakupují autisté dárky včas, nebo na poslední chvíli? Umí vybrat dárek tak, aby se druhému líbil a potěšil ho? Obdarovávají radši druhé, nebo raději přijímají dárky? Umí vyjádřit radost z dárku? Umíte vy člověku na spektru vybrat dárek, který ho potěší? Co autisté prožívají, když dostanou nechtěný dárek?

Abyste porozuměli svým dětem na spektru autismu a neřešili zbytečné meltdowny či shutdowny na Štědrý den a kdykoliv jindy, kdy s nimi něco slavíte, zeptali jsme se dospělých lidí s autismem, jak to vlastně s dárky mají.

Kdy nakupují autisté dárky?

Každý člověk s autismem je jiný, přesto můžeme z mnoha odpovědí ve dvou FB skupinách napsat, že autisté vybírají dárky s předstihem minimálně měsíc. Mnozí už od září/října a jiní dokonce průběžně během roku.

“Narvané obchody nesnáším, takže pokud možno nakupujeme v předstihu a online,” doplňuje Dalibor. Anna souhlasí: “Snažím se vyhýbat davům. Takže asi jen co nejmenší expozice nákupním horečkám venku.”

Zásadně nakupují on-line, aby se vyhnuli davům, smyslovému přetížení, zátěži výběru z desítek věcí v regálu. „V obchodě je to pro mě moc chaotické a nedokážu tam nic rozmyslet,“ shrnuje Bára.

“Ráda dávám dárky, někdy se jedná o překvapení, jindy dárek konzultuju s obdarovaným. Kupuju s předstihem, těsně před Vánoci kupuju jen výjimečně,” podotýká Alena.

“Už od září nakupuju namátkově a musím to schovávat všechno na jedno místo, protože se už stalo, že jsem dárek našla až v březnu, nebo i později. Je pro mě dost těžké dárky nedarovat hned. A taky každému dárek opravdu dost dlouho vybírám a nemám klid, dokud to není “dokonalé”,” říká Sára.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou. Jsme sociální zvířata.

Jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou. Jsme sociální zvířata.

O Gretě Thunberg se nelehce píše. Ne, protože na ni lidé pohlížejí černobílé, buď ji milují, nebo se jí vysmívají, ale proto, že ona opakuje, že by byla radši, kdyby si lidé všímali témat, o kterých mluví, a něco pro ekologii dělali, než rozebírali její život. Naposledy to zmínila pro The New York Times, kterému poskytla velký rozhovor před premiérou filmového dokumentu I am Greta.

„Upřímně, nechápu, proč se média zaměřují více na aktivisty než na problém samotný. Jasně, je to snadný můstek k problému. Je to snazší, když tomu dáš obličej, pak je to pro lidi srozumitelnější. Takže chápu, proč to média dělají. Ale nechápu, proč to dělají v takové šíři. Je to skoro absurdní, jak moc nás ovládla kultura celebrit. A další je, že lidé, kteří se cítí ohroženi upozorňováním na klimatickou krizi, cítí, že jsou tím ohroženy jejich zájmy, jdou právě proti aktivistům. Raději jdou proti požárnímu alarmu než po požáru samotném, protože to zaměstná mysli lidí. Tím zakryjí to, že se má řešit ten požár,“ sděluje 30. října 2020 Greta Thunberg redaktoru The New York Times Magazine. /dále NYTM/

Málokterá osoba na světě je známá pod svým křestním jménem natolik, že řeknete Greta, a snad už každý ví, o koho jde. Je skoro těžké uvěřit, že uplynuly pouhé dva roky od její první školní stávky proti klimatické krizi. „V tak krátkém čase se sedmnáctiletá Švédka stala figurou v mezinárodním rozměru, která se setkává se sympatizujícími světovými lídry a leze na nervy těm nesympatizujícím.

Její přesvědčivá jasnost v rozměru krize a morální rozhořčení nad neadekvátní politickou odezvou ovlivnily veřejné mínění a inspirovaly další ke stávkám. Odhaduje se, že v září 2019 se stávek po celém světě zúčastnilo asi 4 miliony lidí,“ píše americký deník.

ATYP magazín o ní nepsal v době, kdy o ní psali všichni a všichni se k ní vyjadřovali. Lidé na spektru se nezajímají o něco jen proto, že je to zrovna módní nebo je téměř povinností si o tom něco myslet a vyjadřovat se k tomu. Gretiny emoce při projevech nerozebírali jen novináři, ale i odborníci. „Existuje o mně nepravdivá představa, že jsem naštvaný a depresivní teenager,“ říká k tomu Thunberg, jejíž rapidní vzestup je předmětem nového dokumentu na Hulu I am Greta. „Ale proč bych měla být v depresi, když ze sebe vydávám to nejlepší, abych věci změnila?“

Gretiny odpovědi jsou přímočaré bez skrytých úmyslů a na to neurotypický svět není zvyklý, takže pořád dokola její myšlenky vysvětlují po svém, podstrkují Gretě, co cítí, jak vnímá, odesílají ji i rodiče k psychiatrům apod.

Redaktor NYT pokládá otázku: Do jaké míry, myslíš, by měla tvoje práce jako aktivistky zahrnovat přemýšlení nad řešeními klimatických problémů? Nebo svou roli vidíš více jako symbolickou?

Nejsem vědkyně. Úmyslně se držím dál od proslovů o specifických věcech a politice, protože to není na nás na dětech. To by bylo divné.

Redaktor NYT: Říkáš „nás dětech“?

Technicky a legálně jsem dítě.

Redaktor NYT: To jsi, ale vsadím se, že existuje mnoho sedmnáctiletých, kteří nechtějí být bráni jako děti, i když jimi technicky a legálně jsou. Stává se ti někdy, že bys byla raději brána jako dospělá?

Je mi jedno, jestli jsem považována za dítě, nebo dospělou. Chtěla bych se setkat s odpovědí, která je na mé úrovni. Ale jo, myslím, že až mi bude 18, začnu se vnímat jako dospělá. To je velmi autistický způsob vidění věcí. Lidi říkají: „Snaží se schovat za to, že je dítě, aby nemohla být kritizovaná. Používá to jako štít.“ Ne, jsem autistka a říkám věci tak, jak jsou.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek

Přihlášení