Mgr. Kateřina Šturmová

Rozhovor s 6 autisty: Berte nás takové, jací jsme, a nesnažte se nás změnit! 4

Rozhovor s 6 autisty: Berte nás takové, jací jsme, a nesnažte se nás změnit!

Eric, Šimon, Jakub, Hanka, Veronika a Dodo – tři muži, dvě ženy a jedna nebinární bytost, které spojuje stejná diagnóza: Poruchy autistického spektra. Avšak jejich osobnosti by nemohly být rozdílnější, i když se v lecčems shodují.  Však ono se říká: co člověk, to názor. A lidé na spektru autismu jsou také lidé, ač o nich tak bohužel stále ještě někteří neuvažují. Rozhodli jsme se tedy dát některým z nich prostor vyjádřit se na 6 velkých témat, o kterých se často mluví, ale málokdo se na ně zeptal přímo autistů. Prvním takovým tématem jsou kořeny…
Je autismus dán geneticky, nebo výchovou? 
Dodo: Určitě bych se spíše bavila o genetice či nějakých bezprostředních vlivech hned po narození. Nejsem sice biolog (zatím), takže nedokážu říct přesně, ale výchova za to podle mne nemůže. Jediné, co může výchova udělat, je to, že pokud budete na své dítě příliš tlačit a formovat ho násilím tam, kde jej chcete mít, jeho chuť do života vyhasne.

Hanka: Autismus nemůže být způsoben výchovou. Když jsem se jako mladší ptala doma, proč mám některé věci jinak, táta mi říkal, že je to proto, že jsem nechodila do školky, a proto mám takovou neadekvátní formu “introverze”. Dneska už vím, že to tak není, protože poruchy autistického spektra vznikají už v těhotenství. Může na ně mít vliv třeba, jestli je dítě nedonošené, ale výchova rozhodně ne. 

Veronika: Je dán geneticky, výchovou jsou dány poruchy osobnosti, které mohou mít podobné projevy – mé chápání problematiky…

Eric: Geneticky. A možná i jinak. Sice bylo vyvráceno, že autismus způsobuje očkování, ale co pamatuji, tak se mi dvě špatná období, kdy jsem zažil regres, kryjí s datem očkování. Začátek regresu do několika týdnů po očkování a hned 2x? Náhoda? Možná… 

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Autisté by mohli neurotypikům předat strategie pro přežití v těžkých časech, říká Ing. Sylva Šuláková z Poradního orgánu ombudsmana 9

Autisté by mohli neurotypikům předat strategie pro přežití v těžkých časech, říká Ing. Sylva Šuláková z Poradního orgánu ombudsmana

Sylvu Šulákovou díky výrazným vlasům barvy ohně člověk jen těžko přehlédne, ale není to její vzhled, díky čemuž tak nějak vyčnívá z davu. Je to totiž především žena se silným životním příběhem a zkušenostmi, která – stejně jako mnohé jiné ženy, dostala svou diagnózu až v pozdním věku. Já jsem ji osobně poznala teprve nedávno, když zrovna přebírala Cenu Sebeobhájce 2021 za svůj přínos osvětě o autismu – je členkou Poradního orgánu ombudsmana, A – komunity při Adventoru a podílí se na aktivitách okolo ATYP magazínu. V době adventu jsme si konečně obě našly čas se zastavit a popovídat si jako správné ženy nejen o emocích, pocitech a vnímání světa.

Sylvo, poprvé jsme se viděly na 2. Autistické konferenci, kde jsi přednášela o tom, jak zvládat emoce, aby člověku na spektru nebouchla hlava. Tvoje přednáška se mi moc líbila, tak by mě zajímalo, jak si na tohle téma přišla?

Toto téma mě provází celý můj život, protože jednoduše celý život čelím svým prudkým emocím. Už v dětství jsem si všimla, že moje reakce jsou odlišné od reakcí mých vrstevníků. Taky jsem celkem rychle přišla na to, že je to někdy dost velké úskalí pro můj život. Mnoho let jsem říkala, že moje emoce jsou můj největší dar a zároveň moje největší prokletí. Záleží pouze na okolnostech. V přednášce jsem shrnula zejména svoje zkušenosti z posledních dvou let, které uplynuly od mojí diagnostiky.

Jelikož ne všichni čtenáři ATYPu tě na konferenci slyšeli, dokázala bys stručně shrnout nejlepší způsoby, jak ty emoce zvládnout? Určitě máš nějaký osvědčený trik, který by mohl pomoci i jiným…

Jako první krok je nejprve potřeba emoce rozpoznat a správně identifikovat, pojmenovat. To někdy je problém, a to z důvodu určitého odseknutí od sebe sama, které prožíváme jednak kvůli traumatům, kterými jsme jako autisti prošli (bohužel se ukazuje, že traumat máme asi více než ostatní) a také kvůli tomu, že autisti někdy bývají jakoby “odseknutí” od svého těla a emoce jsou buď upozaděné, nebo si takříkajíc dělají, co chtějí. Mám na mysli alexithymii. Tím nás emoce ovlivňují trochu i na nevědomé bázi. Takže první krok je vytáhnout tyto emoce ven, pokud to jde. Druhý krok, který je potřeba udělat, je tyto emoce dobře zpracovat. Nejprve je dobré si dovolit je řádně prožít, ale nepřehánět to prosím, aby nás to neuvrhlo do deprese, sebedestrukce nebo nějaké formy autistické krize.

Já emoce zpracovávám tak, že se od nich snažím získat odstup, trochu se ve zdravém slova smyslu odosobnit, podívat se sama na sebe z vnějšku. Toto mi hodně pomáhá. Taky záleží, čeho se to týká. Například pokud jde o to, že nám někdo ublížil, je dobře si s ním o tom promluvit a vysvětlit mu, jak se cítíme a podobně. Pokud to jsou silné emoce z nějakého přetížení, tak tam je jiný postup, musíme řešit to samotné přetížení – u mě je to právě nejčastěji emocionální přetížení. Prostě mě vyblokují vlastní emoce a já “odpadnu”. Ležím, vše mě bolí jako při chřipce, nemůžu se hýbat… Tady někdy v zárodku pomůžou například koníčky – hlavně náš speciální zájem nás natolik pozvedá a naplňuje, že je velmi terapeutické se mu v takových chvílích věnovat.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Sociální příběhy pro děti s autismem 4

Sociální příběhy pro děti s autismem

Sociální příběhy jsou jednoduchým nástrojem, který může vašemu dítěti  pomoci se zvládnutím každodenního života. 

Lidé na spektru autismu jsou novými situacemi snadno přehlceni. Proto potřebují dopředu připravit. Mnozí se také nedokážou učit napodobováním. Navíc mají často problém se zobecňováním: jediná zkušenost většině autistů nepomůže porozumět jiné, podobné situaci. Když dáme tato fakta dohromady, pak je hned vidět, proč mají autistické děti „meltdown“, když mají zvládat, co se od nich očekává na narozeninové oslavě, karnevalu či při návštěvě zubaře.

Naštěstí se ale většina dětí na spektru může naučit zvládnout komplexní nové situace. Není to vždy snadné, ale tyto kroky jsou samozřejmé:

Zjistěte, co se v dané situaci očekává a jaké jsou možnosti.
Tato řešení napište (ideálně s ilustračními obrázky).
Vysvětlete je jednoduše a jasně.
Společně nacvičujte tak dlouho, dokud se dítě necítí dobře a sebejistě

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Autismus je pro mě dar, řekl 49letý herec Wentworth Miller ke své diagnostice v dospělosti

Autismus je pro mě dar, řekl 49letý herec Wentworth Miller ke své diagnostice v dospělosti

„Jako všem ostatním, i mně tento rok v karanténě něco vzal. Ale v tom tichu a izolaci jsem dostal nečekaný dar,“ napsal v neděli na svůj instagramový účet oblíbený herec ze seriálu Útěk z vězení. Devětačtyřicetiletý Wentworth Miller, stejně jako mnoho dalších lidí, už nějaký čas tušil, že vnímá svět „trochu jinak“. Podobně Michael Scofield v již zmíněném seriálu. Věčně se stejným výrazem v každé situaci – s mírným úsměvem a maximálně trochu zkrabaceným čelem při intenzivním vhledu, při užití zvláštní schopnosti vidět detaily, geometrii tam, kde jiný vidí pouze chodbu nebo pouhá prkna rozestavěné budovy… Navíc má obrovské nacítění na druhého, je laskavý, odmítá ublížit… Také jste si říkali, že toho „skrytého autistu“ hraje opravdu bravurně? Teď už víme proč. Miller totiž je autista.
Byl to šok, ale ne překvapení
Ve svém otevřeném statusu herec napsal, že díky karanténě našel čas a odvahu, aby potvrdil svou samodiagnózu. „Byl to dlouhý proces plný chyb, který potřeboval zaktualizovat. Podle mého názoru. Jsem muž středního věku, není mi 5. A je mi jasné, že ne pro každého je přístup k diagnóze privilegium, ze kterého se těší. Řekněme, že to byl šok. Ale ne překvapení.“
Chtělo by se říct, že v koronavirovém roce se s „coming outy“ celebrit tak trochu roztrhl pytel. A má to svou logiku. Když nemůžete pracovat a setkávat se s přáteli, máte čas zabývat se sebou samým. A třeba začnete pátrat po tušení, že váš mozek pracuje odlišně od ostatních neurotypických lidí. Vystoupit ale ze své komfortní zóny chce odvahu, proto jsou i mezi slavnými ti, kteří o své diagnóze mlčí. Donedávna byl takovým známým člověkem miliardář a zakladatel Space X Elon Musk.
Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Podle nejnovější studie má třetina autistických dětí také ADHD

Podle nejnovější studie má třetina autistických dětí také ADHD

Skoro třetina dětí s PAS má podle výzkumníků klinicky významné symptomy poruchy pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). To je třikrát více, než je výskyt v celkové populaci. Ve studii „Asociace mezi závažností fenotypu chování a příznaky hyperaktivity s deficitem komorbidní pozornosti u dětí s poruchami autistického spektra“ publikované v Autism: The International Journal and Practice (online 5. června 2013) se také zjistilo, že děti s kombinací PAS a ADHD čelí většímu znevýhodnění a mají větší potíže s učením a socializací ve srovnání s dětmi pouze s PAS.
Co mají společného autismus s ADHD a jaké jsou rozdíly?
PAS i ADHD jsou neurovývojové poruchy s nástupem příznaků v dětství. PAS je charakterizována poruchami komunikace a sociálního vzájemného kontaktu a stereotypním a / nebo opakujícím se chováním s příznaky projevujícími se v raném dětství. ADHD je charakterizováno vývojově nevhodnou úrovní nepozornosti, impulzivity a / nebo hyperaktivity a projevuje se před dosažením věku 12 let. Příznaky spojené s PAS i ADHD způsobují významné problémy s chováním, sociálními a adaptivními vlivy napříč domácími, školními a komunitními prostředími.

Ačkoliv jsou u dětí s PAS příznaky ADHD často viditelné, až donedávna nebylo možné diagnostikovat PAS a ADHD společně podle dostupných diagnostických pokynů. V květnu 2013 vyšlo páté vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM-5) a toto aktualizované vydání konečně společnou diagnostiku PAS a ADHD umožňuje.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Díky reakcím zpěvačky Siy se zvedla vlna sebeobhájství 5

Díky reakcím zpěvačky Siy se zvedla vlna sebeobhájství

Kauza kolem obsazení neurotypické herečky Maddie Ziegler do role autistické dívky Music ve stejnojmenném filmu ani dva měsíce po zveřejnění traileru neutichá. Právě naopak. Je jasné, že zpěvačka Sia, která film natočila, nechtěla svým počinem nikoho urazit – věnovala ho přece komunitě lidí, kterou má podle svých slov ráda. Její nešťastné reakce na sociálních sítích na kritiku z řad autistů ale už bohužel urážející jsou. Všechno zlé je však pro něco dobré, jak se říká. Díky Siině přešlapu se totiž zvedla mezi autisty vlna sebeobhájství, jaká nemá v Hollywoodu obdoby. I my bychom byli rádi, kdyby autisté v ČR za sebe a svá práva takto mohli bojovat! Pojďme se společně podívat, co minutový trailer k ještě neuvedenému filmu dokázal.
Nejde jen o to, že do role neobsadila autistku
Než se budeme věnovat samotným komentářům k Siině kauze, měli bychom si předně vyjasnit, v čem je ten zakopaný pes. Běžný pozorovatel si totiž může říct To je toho, tak ve filmu o autismu nehraje autistka. Vždyť Dustin Hoffman nebo Sigurney Weaver je taky hráli a na spektru nejsou! Nebo naopak: Sir Anthony Hopkins autistou je a hraje neurotypiky. V aktuálním velmi dobře přijímaném seriálu Mělas to vědět, hraje sociopata Hugh Grant. A co teprve Joaquin Phoenix? Myslíte si, že je také Joker? Od toho ve filmech hrají herci, kteří se umí do svých postav vcítit a věrohodně předstírat. Jenže… Vzpomínáte si z dějepisu, že dříve směli být herci jen muži, a proto i ženské postavy často měly vousy? Nebo že příslušníky jiné rasy hráli běloši s barevným make-upem? Jasně, že tito herci měli talent a své role hráli dobře. Ale k ženám či příslušníkům jiných ras to nebylo fér. A často nechtěně došlo i k zesměšnění těchto skupin lidí. A to se právě teď stalo.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek

Přihlášení