ADHD u dospělých

Dárkové tašky jsou pro lidi s ADHD požehnáním

Dárkové tašky jsou pro lidi s ADHD a lidi s dyspraxií požehnáním

Vypadá to, že autisté mají úplně rozdílné postupy od lidí s ADHD okolo dárkování. Už slovo postupy naznačuje, že lidé s autismem je mají, lidé s ADHD ne nebo se k systematičnosti okolo nakupování dárků chtějí dostat a ne a ne se jim to podařit. Pojďme se na to podívat. Snad vám to pomůže lépe pochopit vaše “Ádéhádě”.

“Nakoupit dárky včas mě stresuje. Vždycky je kupuju na poslední chvíli, i když vím, že to tak nechci. Kolikrát koupím totální kravinu, i když se moc snažím, aby to obdarovaného co nejvíc potěšilo,” říká Míša.

Lidé s ADHD nechtějí stejně jako autisté dávat blbosti a zbytečnosti. Zatímco autisté nakupují dárky průběžně během roku nebo už od září, jak jsme se dozvěděli z článku Autisté rádi obdarovávají, ale potřebují s výběrem dárků pomoc. Příčí se jim kupovat blbosti natolik, že i obdarování kolegů, kterým se dávají jen nějaké drobné pozornosti, řeší natolik, že se tím vyčerpávají a mají úzkosti. Také to mají spojené se sociální interakcí, která je přímo děsí: co popřát, kdy jim to dát,… Lidé s ADHD takové interakce neřeší, protože už mají na to tak málo času, že to prostě rychle rozdají, a vždy se dá přece něco říct.

“Nemám ani jeden dárek, ani kousek cukroví a ani vločku z výzdoby. Prostě nic. A nemám nejmenší tušení, kdy a jak to zvládnu,” sděluje na FB Bára s ADHD, matka dvou dětí.

Další odpovídá, že má akorát dárky pro děti a zbytek lidí dostane kosmetické balíčky. “Prostě to neřeším. Cukroví nám peče moc šikovná paní, protože já jsem na to úplně levá, takže to je taky o starost míň. Akorát budeme dělat perníčky jen pro zábavu, provonění bytu a na chuť. Na ozdoby kašlu, akorát hodím světýlka do oken a děcka si zdobí stromeček sami,” povzbuzuje ostatní Alena, ať z toho všeho neblázní. Stihne se, co se stihne.

Petr píše, že každý den nechává nakoupení dárků na zítřek. Doufejme, že to neodsune ještě i 24. prosince.
Seznamy jsou důležité, ale někam vždy zmizí nebo stejně nepomáhají
“Píšete si seznam, co pro koho máte?” ptá se jedna z žen na skupině pro dospělé s ADHD.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
O ADHD v dospělosti se musí více mluvit 4

O ADHD v dospělosti se musí více mluvit

Devětadvacetiletá Michaela vystudovala bohemistiku v Olomouci a v Ostravě. Pochází ze Vsetína, kde vyrůstala a nyní žije s partnerem a dvěma dětmi. Považuje se za velice aktivního člověka, tudíž dle jejích slov sedět rozhodně neumí a je tak nějak pořád někde v „tahu“. Ráda cestuje a většinu víkendů tráví na chalupě. Má velice ráda knihy a je vášnivou čtenářkou magického realismu.

Jak se u vás ADHD projevuje? Primárně impulzivitou, nebo spíš zapomnětlivostí, nebo především roztěkaností? 

U mě je to zejména zapomnětlivost a naprostá neschopnost se soustředit. Vracím se domů pro klíče, mobil, obálku, věci pro děti klidně i desetkrát. Pokud však dojde ke zhoršení (vynechání medikace, stres, nedostatek spánku), tak jsem velice impulzivní a jednou jsem kvůli agresi musela být hospitalizována v nemocnici.

Agresivita u žen s ADHD se přitom vůbec nepředpokládá, často se pokládá za emoční labilitu, a ne za součást ADHD. Jak k vám přistupovali v nemocnici? A co přesně ve vás agresi vyvolalo, jestli vám nevadí o tom mluvit? 

Musím říct, že jsem měla štěstí na lékařku, která u mě okamžitě ADHD rozpoznala (ještě dříve než jsem jí řekla, že mi bylo ADHD diagnostikováno v dětství). Sama ani nevím, že ženy/dívky s ADHD „by neměly“ být agresivní. U mě je naopak agresivita, nebo spíše impulzivita, velmi častá a momentálně jsem četla (právě v jedné facebookové skupince), že se s tím potýká více žen. Impulzivní chování ve mně vyvolávají stresové situace. Zejména dlouhodobý pocit z toho, že něco nestíhám, nevím, s čím dřív začít. Zda oblíkat děti, nebo zajít na záchod apod. Pak už stačí jen pomyslná kapka a pohár přeteče. V situaci, o které momentálně mluvím, šlo o to, že už jsem byla večer unavená a děti hodně zlobily a já řekla partnerovi, ať mi jde pomoct, a on mi na to odpověděl, že si jenom dokouří cigaretu. V té chvíli vlastně všechno kolem mě vybouchlo. A měla jsem potom nejdelší temné období v životě. V nemocnici ke mně přistupovali s pochopením. I když pro mě samotnou to byla hrozná zkušenost, protože bylo velmi těžké v té chvíli o něčem mluvit. S odstupem času se o tom mluví líp.

U dívek často bývá ADHD přehlíženo, sama jsem byla diagnostikovaná v dospělosti, to už jsme trochu nakously. V kolika letech jste byla diagnostikovaná a jak jste se k ADHD „dostala“?

Máme ADHD v rodině (genetická predispozice je skutečně při tomto onemocnění velká) a u bratra bylo diagnostikováno již v předškolním, či brzkém školním věku a já se „nachomýtla“ k testům. A rovněž mi bylo diagnostikováno ADHD. Rozhodně to ale na mně nebylo tolik vidět jako na bratrovi. Nutno tedy ještě zmínit, že naše máma byla prostě zvyklá na „divoké“ děti, takže jí nic divného na nás nepřišlo. Prostě neřešila moje poznámky a stížnosti, že vykřikuju v hodině a podobně. Až když bratr dostal doporučení ze školky. Samozřejmě, že nám bylo řečeno, že ADHD v dospělosti vymizí. Bratr je skutečně úplně jiný člověk. Bohužel u mě se zjistilo po pár impulzivních situacích, že mi ADHD zůstalo a je třeba se intenzivně léčit.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Ahoj, mám ADHD

Ahoj, mám ADHD

Někdy bych chtěla, aby lidé bez ADHD zkusili žít alespoň jeden den s mým mozkem, který mi sám vybírá, na co se zrovna budeme soustředit a kdy komu skočíme do řeči. Mozkem, ve kterém to neustále hučí jako na čtyřproudé dálnici, a já mám někdy problém slyšet, co ostatní říkají, protože myšlenky a vše kolem prostě hodně sviští a já mám problém vše sledovat.

Výměna mozků ale zatím možná není, tak ti chci alespoň říci, co tě čeká, pokud se rozhodneš být mým přítelem. A já doufám, že se nebojíš, protože ta společná cesta může být docela zábavná. Jistě, v mnoha ohledech jsme stejní. Baví nás podobné věci, žijeme podobné obyčejné životy, řešíme podobné každodenní problémy. Jsou ale určité oblasti, kde se lišíme. A pokud se rozhodneš vpustit mě do svého života, na některé z nich tě připravím.

Budu ti skákat do řeči.

A navíc s tématem, které nesouvisí s tím, o čem se bavíme. A bude to v nejméně vhodnou chvíli. A navíc uprostřed tvé věty, než se stihneš nadechnout na pokračování. Možná mi zrovna budeš vyprávět něco důležitého, nebo mi popisovat tvé starosti. Budu tě poslouchat a opravdu mě to zajímá, vůbec mi to není jedno. A uprostřed mého naslouchání tě náhle přeruším a zeptám se tě, zda jsem ti už říkala, co se stalo mému synovi včera při obědě. Vím, je to velmi nevhodné. Vím, naprosto tě chápu, že si myslíš, že ignoruji tvé vyprávění. Vůbec to tak není. To jen část tvého příběhu vyprovokovala v mém mozku sérii rychloúvah, které během vteřiny vytáhly z mé paměti nějakou vzpomínku. A já ti ji prostě musím hned říci. Omluvím se ti, ale za chvíli provedu totéž. Neznamená to, že se soustředím jen na sebe a své problémy. Ty mě zajímáš.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
MUDr. Hogenbuchová: ADHD u dospělých je závažný syndrom

MUDr. Hogenbuchová: ADHD u dospělých je závažný syndrom

Porucha pozornosti a hyperaktivity, pro niž se vžila zkratka ADHD (attention – deficit/ hyperaktivity disorder) je již dlouho známá diagnóza. U nás byla donedávna považována pouze za nemoc dětského věku. Předpokládalo se, že „zráním mozku“ dochází k úpravě nemoci a odeznění příznaků. V anglosaských zemích je možné nalézt celou řadu knižních titulů a publikovaných článků, které tento problém přímo rozebírají, zdůrazňují jeho naléhavost a nabízejí cesty řešení. V české literatuře danému syndromu taková pozornost není věnována ani zdaleka.

Nabízí se otázka, zda je syndrom ADHD u dospělých vůbec natolik závažnou záležitostí, aby si větší prostor zasloužil. Domnívám se, že ano. To, že zůstával dlouho nepovšimnut (diagnóza ADHD u dospělých byla formálně „vynalezena“ až v polovině sedmdesátých let dvacátého století1), mohlo být způsobeno i tím, že syndrom postiženému jedinci dříve nečinil tak závažné potíže při fungování ve společnosti. Styl života se ale mění, narůstá význam služeb a klesá prestiž zaměstnání ve výrobě. Na dospělé jsou tedy kladeny nové požadavky, jejichž naplnění příznaky ADHD nezřídka brání.
Pomalu se nemoc dostává do povědomí obecně i odborníků a nemocní dostávají šanci na léčbu, která nese s sebou mnoho dalších pozitivních důsledků, a to ne pouze pro pacienta, ale i pro jeho rodinu i společnost. Zatím ještě bohužel málo psychiatrů projevuje ochotu připomenout si diagnostická kritéria a léčebné postupy u této nemoci, nebo ji dokonce pokládají za nějakou módní záležitost, případně eufemizmus pro jiné nemoci (například poruchy osobnosti) a odmítají ji léčit. Ale věřím, že se časem toto změní a pro tyto pacienty bude diagnostika a léčba běžně dostupná.

Čím se vyznačuje dospělost
Nejdříve bych si dovolila zamyslet se nad samotným slovem „Dospělost“. Je to nutné pro to, abychom si ujasnili, čím se vyznačuje dospělost člověka, a pak více vnímali a pochopili, v čem dospělý člověk s ADD nebo ADHD selhává a potřebuje pomoc. Pokud se obrátíme k psychologické literatuře, pak na otázku, čím se vyznačuje dospělý člověk, odpovídá:
(pozn. red. BOX na konci článku se věnuje dospělosti šířeji i s odkazy na autory)

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
První lék na ADHD si musela zaplatit sama

První lék na ADHD si musela zaplatit sama

O tom, že ADHD až u 60% dětí přetrvává i v dospělosti se moc neví. Je smutné, že to často nevědí ani lékaři. Takovou zkušenost má i matka dvou dětí Barbora Tomšů.

“V září mi bude třicet. Mám dvě děti, jsem podruhé vdaná. Nedávno jsem dokončila denní magisterské studium na dětskou sestru, ukončila rodičovskou dovolenou a nastupuji do nové práce na novorozenecké oddělení. Poprvé jdu do něčeho nového s radostí a s příjemným očekáváním. Beze stresu, beze strachu, že zase něco pokazím. Jo… a už rok se léčím s ADHD.”

Barbora Tomšů patří k té části dospělých, u kterých ADHD přetrvává. Celý život bojovala s neúspěchem a zklamáním. „Ještě před rokem pro mě bylo nemyslitelné, že bych cokoliv, i tu sebemenší banalitu, jakou je například vypravit ráno děti do školy a školky, zvládla bez zmatků, stresu, nervů, paniky, chyb a včas. Nebyla jsem ani při sebevětší snaze a píli schopná prožít jediný den bez úzkostí, zmatkování, absolutního vyčerpání, nekončícího stresu, nervového vypětí, křiku, pláče a pocitů selhání a beznaděje. I když mi navenek nic nechybělo a měla jsem „všechno“ – zdravé, chytré, sic „živější“, tak přesto dobře vychované děti, milujícího manžela, který mi dával prostor pro seberealizaci tím, že mi umožnil denní studium při mateřské a netrpěli jsme nouzí, byla jsem pořád nešťastná, zoufalá a nespokojená. Připadala jsem si jako nevděčná a rozmazlená slepice, naprosto neschopná matka a nepoužitelná manželka, brala jsem antidepresiva a občas i léky na spaní,“ popisuje svůj život před léčbou Bára.
Výčitky, které neustále slyší lidé s ADHD  
– To je normální, z toho vyrosteš.
– To je normální, ono tě to po těhotenství přejde.
– To tak někdy bývá, mě taky „srovnalo“ až druhé těhotenství.
– To se mi stává taky, že se NĚKDY prostě nemůžu rozhodnout, co je na tom divného?
– Ježíš, však to je úplně normální, každý něco OBČAS rozbije nebo do něčeho vrazí.
– Každý NĚKDY něco zapomene, jen počkej za dvacet let, to teprve zjistíš, co je to opravdu zapomínat!
– Kdyby ses víc SNAŽILA, mohlo to dopadnout úplně jinak!
– To jako děláš naschvál? Nebo je ti to prostě jedno? Kašleš na mě?

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
Dospělí s ADHD jsou často chybně léčeni

MUDr. Hogenbuchová: Dospělí s ADHD jsou často chybně léčeni

Dá se z ADHD opravdu vyrůst? Zkratka ADHD se stala naprosto zneužívaným slovem. Často slyšíte, že ADHD má snad každé dítě, které se trochu víc vrtí nebo je zbrklé, či je více rozjívené. Zlé jazyky říkají, že je to alibi pro zlobivé nebo rozmazlené děti. O ADHD většina z nás neví, že až u 60 % přetrvávají symptomy i v dospělosti. O tom nám poví psychiatrička Zuzana Hogenbuchová, brněnská specialistka právě na dospělé klienty s ADHD.

Když se řekne “hyperaktivita s poruchou pozornosti”, většina lidí si představí divoké či nesoustředěné dítě. Co když ale porucha přetrvává do dospělosti? Jak se pak projevuje?
Základní diagnostická kritéria se u dospělých nemění, pokud příznaky přetrvávají, jsou téměř identické, jen se většina dospělých  naučí některé příznaky korigovat, například neskákat tak často lidem do řeči, kontrolovat věci, aby je nezapomínali, dávat si upomínky, aby nechodili pozdě na schůzky. Mnoho dospělých ale kvůli nemoci dosahuje nižšího vzdělání, vybírá si zaměstnání, kde ho jeho nemoc nehendikepuje, takže často už v dospělosti nemoc neřeší, protože jí svůj život přizpůsobili.

Jak tedy vypadá typický dospělý ADHD pacient?
Typicky je pacient po 30. roce věku stále „neusazený“, mění zaměstnání a vztahy a nedosahuje socioekonomické úrovně, která odpovídá jeho předpokladům. Příčinou je neschopnost naslouchat a udržet koncentraci při rozhovoru, podrážděnost, odkládání úkolů (prokrastinace), snížená schopnost sebeorganizace a impulzivní a neracionální rozhodnutí. Řada postižených se v důsledku sociálních hendikepů cítí osaměle a stydí se za svoje selhání. Mají problémy se sebeprezentací a prosazením se, pociťují nižší tělesnou i duševní pohodu. Dospělí lidé s ADHD mají také vyšší riziko narušených vztahů rodiče-děti a jejich děti mají více psychopatologie při srovnání se „zdravými“ rodinami.

Jaké jsou typy ADHD a jak se projevují v dospělosti? Jsou zde rozdíly oproti výskytu mezi dětmi?
Diagnostická kritéria byla vytvořena pro děti. Pro dospělé jedince se používají v modifikované podobě. Vyskytují se tři subtypy ADHD podle převažujících příznaků: s převažující nepozorností, hyperaktivně impulzivní a kombinovaný typ. Do dospělosti přetrvává nejčastěji subtyp s převažující nepozorností. Příznaky s věkem většinou ustupují a mění se. Příznaky spojené s nepozorností ustupují méně často (40 %) než projevy hyperaktivity (70 %) a impulzivity (70 %).
Hyperaktivita se v dospělosti často projevuje jako pocit vnitřního neklidu a/nebo jako subjektivní potřeba neustále provádět nějakou činnost. Impulzivita může způsobit v dospívání a dospělém věku abuzus  návykových látek a nezodpovědné chování. Ve vztahu k druhým impulzivita podporuje podrážděnost a agresivitu.
Nepozornost se podobně jako v dětství projevuje roztržitostí, špatným nakládáním s časem a plánováním úkolů.

Mnoho laiků zastává názor, že kdyby se člověk jen trochu snažil, zvládne se soustředit lépe. Mozek pacienta s ADHD toho ale skutečně schopen není. Čím přesně je porucha způsobena? Jakým způsobem ADHD mozek funguje?
Jsou zde jednak neurobiologické podklady jako menší celkový objem mozku, což zahrnuje frontální laloky, nucleuscaudatus a mozeček, a také menší tloušťka nefrontálního kortexu a jiných mozkových oblastí. Dále funkční koreláty, což je narušená konektivita ve frontostriatálních, frontoparietálních, frontocerebelárních a parietookcipitálních okruzích a cingulu. Dále je to snížená aktivita v oblastech týkajících se exekutivních funkcí a pozornosti a zvýšená aktivita oblastí, které jsou deaktivovány při kognitivních úlohách. Zpožděna je maturace mozku. Dále jsou zde neurochemické faktory jako nerovnováha dopaminové neurotransmise  a nerovnováha noradrenalinové neutrotransmise. Zmínit musíme i genetické rizikové faktory. Neméně závažné jsou i klinické rizikové faktory a prostředí, zde vidíme souvislost s expozicí alkoholu, drog a nikotinu, hypertenzí, stresem v graviditě, předčasném porodu, nízké porodní váze, hypoxii, záchvatech, poranění mozku při porodu. Souvislost může být i s časnou psychickou deprivací, obezitou a diabetem.

Jak velký vliv má na vznik ADHD dědičnost?
Udává se 30–40 procent.

V kolika procentech přetrvává ADHD z dětského věku do dospělosti? Čísla uváděná v různých zdrojích se liší.
Podle recentní studie asi dvě třetiny pacientů s ADHD v dětství vykazují příznaky i v dospělosti. Odhady prevalence ADHD v dospělé populaci se pohybují mezi 1 až 8 procenty, podle studované populace, diagnostických kritérií a způsobu získávání dat. Mezinárodní studie WHO u 11 422 osob ve věku 18 – 44 let z 10 zemí světa s rozdílnou socioekonomickou úrovní nalezla průměrnou prevalenci 3,4 procenta. Vyšší prevalence byla v zemích s vyšším příjmem mezi muži, méně vzdělanými jedinci a obézními pacienty. V dětství je ADHD diagnostikována 3–5× častěji u chlapců než u dívek (incidence 3 : 1). V dospělosti se poměr vyrovnává. Pacienti trpící touto poruchou jsou často nesprávně diagnostikováni a léčeni pro úzkost, depresi, cyklothymii nebo poruchy osobnosti.
Řada pacientů se „ztrácí“ při přechodu z adolescence do dospělosti v důsledku nenávaznosti zdravotní péče mezi těmito obdobími. Časté komorbidní poruchy (úzkost, abúzus návykových látek, poruchy nálady) mohou ADHD maskovat a znesnadňují stanovení správné diagnózy.

Jak probíhá diagnostika dospělého člověka?
Formou klinického vyšetření  – rozhovor s pacientem. Osobně dávám pacientům k vyplnění domů mezinárodní diagnostický test DIVA, aby mohli údaje týkající se dětství konzultovat s rodinou. Podmínkou diagnózy je totiž přítomnost příznaků před 12 rokem. Test poté vyhodnotíme společně u další kontroly.

V jakém věku a z jakých důvodů zatím nediagnostikovaní dospělí přicházejí?
Pacienti přicházejí ve velkém věkovém rozpětí, cca 18-50 let. Nejčastějším důvodem je selhávání při studiu, v zaměstnání. Z toho důvodu jsou to většinou pacienti snažící se o vysokoškolské vzdělání nebo s už dosaženým vyšším vzděláním a tomu odpovídajícím zaměstnáním.
Dalším relativně častým důvodem je, že se diagnostikuje ADHD u jejich dítěte a nejsou schopni dodržovat režim nutný pro jeho léčbu. Jeden pacient vyhledal pomoc pro výrazně sníženou schopnost plnohodnotně fungovat jako rodič v rodině s vícero dětmi.

Mění se projevy ADHD s věkem? Samozřejmě, že každý člověk je jiný, dá se však obecně říci, že se liší chování třicetiletého a šedesátiletého jedince?
Obecně lze říct jenom tolik, že pacienti si v dospělosti k projevům poruchy vytvářejí kompenzační mechanizmy a rozdíly jsou už spíše interindividuální. Na jedné straně jsou to funkční postupy jako sport, volba akčního zaměstnání, vedení diáře a meditační techniky. Naopak dysfunkční je opakované odkládání nepříjemných úkolů.
Věkem můžou klesat nároky kladené na jedince, a tak i projevy ADHD. Fyziologicky klesá fyzická výkonnost a tím i příznaky hyperaktivity, takže rozdíly se týkají spíše přirozených změn spojených s věkem než nemoci samotné.

CHCETE SI ČÍST DALŠÍ ČLÁNKY O ADHD a autismu? V placené sekci jich najdete mnohem více. Roční předplatné je aktuálně s dárkem – limitovaná edice černé látkové tašky. Akce platí do 20. prosince 2020. Na vyžádání pošleme i darkový poukaz, pokud chcete roční předplatné ATYP magazínu věnovat jako vánoční dárek. Pod celým textem najdete dárkový voucher v menším formátu.

Paní doktorko, dochází časem ke zlepšení, či se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat?
K markantnímu zlepšení dochází zavedením adekvátní medikace. Bez ní se jedinec pouze naučí své nedostatky kompenzovat.

Jaké jsou tedy v České republice možnosti léčby? Jaké léky jsou předepisovány a jaký je postup při zavádění léčby?
Nejdůležitější krok před začátkem farmakoterapie ADHD dospělých je podrobná edukace. Na počátku mají být osvětleny důvody, proč jsou třeba léky. K tomu je třeba popsat příznaky, které jsou cílem léčby, jako nepozornost, roztržitost, neklid a impulzivita. Dále je třeba se domluvit, jak se budou měřit příznaky a sledovat zlepšování.
Nakonec je třeba zvolit způsob podávání léků, odpovídající individuálním léčebným cílům, osobním preferencím, předchozím a současným zkušenostem s psychotropními léky a komorbidním psychiatrickým poruchám.
Když zvolíme léky, poskytneme o nich pacientovi informace a probereme specifický postup, jak začít. Typicky začínáme relativně nízkou dávkou, pozorujeme počáteční klinické účinky, všímáme si vedlejších účinků a vytváříme plán na zvyšování léku na odpovídající dávku. Na začátku plánujeme časté kontroly, což umožní pacientovi dostatečně probírat pozitivní i negativní účinky, které pozoruje, a odpovědět na otázky a obavy. Způsob podávání léku dále upravujeme podle popisu pacienta, ale velmi se doporučuje získat informace o vlivu léků od blízkých lidí.
Léky účinné v terapii ADHD ovlivňují dopaminergní nebo noradrenergní neurotransmisi.
Buď přímým receptorovým agonistickým působením, nebo inhibicí zpětného vychytávání
monoaminů. Výjimku tvoří modafinil, u něhož je mechanizmus účinku neznámý.
Lékem první volby u dospělých pacientů je Atomoxetin (Strattera). Pokud léčba není účinná, nebo pacient lék špatně toleruje, druhou volbou je stimulant – metylfenidát (Ritalin nebo Concerta). Raději začínáme stimulanty k okamžitým uvolňováním (Ritalin), abychom umožnili pacientovi rozpoznat nástup a trvání účinku léku. Jakmile působí medikace, jak má, a je dosaženo optimální dávky, převedeme pacienta na déle působící přípravky (Concerta). Pokud má pacient závažné vedlejší účinky jako srdeční příznaky, tiky, kolísání nálady nebo těžkou nespavost, lék vysazujeme. V případě částečného efektu po dosažení maximálních dávek, je možné uvažovat o kombinaci obou léků. Souběžně se pacienti na naší klinice zapojují i do skupinové terapie, která má podpůrně edukativní charakter. Pokud pacient nechce nasadit farmakoterapii, doporučujeme kognitivně – behaviorální terapii k zlepšení adaptace pacienta na nemoc.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
ADHD se týká i dospělých 2

ADHD se týká i dospělých

Snažíte se ve všem, ale ať děláte, co děláte, výsledný efekt nikdy neodpovídá vynaloženému úsilí. Nic se nedaří dokončit. Selháváte v práci, doma, ve vztazích, ve výchově, v každodenních povinnostech. Celý den se nezastavíte a nic není hotovo. Proč? Jak to ostatní dělají, že to zvládají? A tak hledáte informace. A jednoho dne, když pročítáte další článek na téma ADHD, vám to dojde, jako blesk z čistého nebe.

Málo odborníků rozpozná ADHD u dospělého

Ač u ADHD panuje laický názor, že do dospělosti nepřetrvává, opak je pravdou, a to až v 60 % případů. Mnozí dospělí o své diagnóze nevědí celý život, mnohdy jsou diagnostikováni až v momentě, kdy má stejné potíže jejich potomek. Někteří vyhledají odbornou pomoc, a poté se většině uleví, protože jim konečně dojde, že nejsou tak nešikovní, jak si mysleli. Jejich chaotičnost má své opodstatnění. Málokde ovšem se svým poznáním uspějí. I při relativně vysokém počtu ADHD dospělých je v České republice stále málo odborníků, kteří jsou schopni problém rozpoznat. Navíc od okolí jen uslyší: „Prosím tě, to je normální, to mám taky.“ Pravdou je, že každý se občas potýká s nedochvilností či prokrastinací. To ovšem neznamená, že trpí hyperaktivitou s poruchou pozornosti. Určení diagnózy náleží do rukou psychiatra, a to jak v dětském, tak i dospělém věku.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek
ADHD je jen moderní označení pro špatně vychované dítě 1

ADHD je jen moderní označení pro špatně vychované dítě

Zrzavé ženy jsou vášnivé, blondýny hloupé a vysoké čelo znamená inteligenci. To jsou mýty, kterým dodnes někteří lidé věří, ačkoliv přece musí být jasné, že to je hloupost. Lidé ale často věří tomu, co někde slyšeli. Není důležité, zda je to skutečné, protože jak se říká v jednom českém filmu: „Píšou to v deníku Pravda, tak to musí být pravda!“

Není mýtus jako mýtus
Mýty o tom, jací jsou lidé na základě jejich fyzických vlastností, jsou spíše úsměvné, ale když dojde na mentální poruchy, smát se mi rozhodně nechce. Málokdo totiž ví, co to vlastně znamená „mentální porucha“. A tak vám můžou ve škole například tvrdit, že zkratka ADHD je jen moderní označení pro špatně vychované dítě. Rozhodně to není mentální porucha. Protože zdivočelého fracka pozná každý. Lépe než kdejaký psycholog.
5 mýtů o ADHD
Děti s ADHD mají špatné rodiče
Když vidíte hyperaktivní dítě, které příliš nevěnuje pozornost vašim pokusům o jeho umírnění, řeknete si, že jeho rodiče jsou špatní rodiče, protože chování dítěte je přeci jen otázkou výchovy. Odsoudit rodinu, aniž bychom znali souvislosti, je jednoduché. Jenže i těm nejlepším rodičům na této planetě se může narodit dítě s mentální poruchou. Dle některých výzkumů se ADHD totiž pravděpodobně přenáší geneticky. Takže ano, za jinakost dítěte možná opravdu může rodina. Máte pravdu. Ale jenom částečně geneticky a rozhodně ne výchovně, jak se traduje. Syndromem hyperaktivity trpí v míře, jež vyžaduje podpůrná opatření, kolem 5-8 % naší populace, což ve školním roce 2015/16 bylo až 135 000 českých dětí.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Celý článek

Přihlášení