Jak pomáhat dětem s AS v hodinách tělesné výchovy

Jak pomáhat dětem s AS v hodinách tělesné výchovy

Dítě s Aspergerovým syndromem by nemělo být ke sportovním aktivitám, které jsou pro něj problematické, nuceno. O tom, čím je školní tělocvik pro takové dítě problematický, jsme psali v článku Co trápí děti s AS při tělocviku. Pokud dítě určitou tělocvičnou činnost odmítá, asistent pedagoga by si měl v klidu nechat vysvětlit stanovisko dítěte, aby pochopil důvod. Za odmítáním se v případě dětí s AS většinou neskrývá lenost a neochota ke spolupráci.
Děti s Aspergerovým syndromem a tělocvik: Předcházet situacím, které vyvolávají záchvat
Asistent by se měl především snažit předcházet situacím, které vedou k selhání dítěte a případně i jeho emočnímu zhroucení. Měl by být tedy v hodině tělesné výchovy přítomen a svého svěřence neustále sledovat. Nejisté dítě může asistent stranou nenápadně povzbudit. Pokud si všimne, že dítě nepochopilo pravidla nebo má problémy s orientací, jak jsme vysvětlili v minulém článku zde, může ho, například pod určitou záminkou, na chvíli ze hry odvolat a nenápadně mu poradit. Pokud dává pozor a sleduje situaci, může si včas všimnout, že některý z hráčů podvádí a včas zasáhnout. Děti s AS velmi sledují férovost při hře. Asistent pedagoga stejně tak může včas zarazit posměšky spolužáků, kvůli motorické neobratnosti nebo neschopnosti rychle se zorientovat v situaci nebo prostoru. Tímto předejde nervovému zhroucení dítěte s AS, které tuto situaci často nezvládne.

Pokračování článku je pouze pro předplatitele s placeným přístupem.
Chcete-li pokračovat ve čtení, vyberte si jednu z variant předplatného zde.
Facebook
Twitter
Pinterest
LinkedIn
WhatsApp
Email

Jedna odpověď

  1. Moc hezký článek. Přesně tyhle problémy jsem v tělocviku měla. Do týmu si mě vždy vybírali jako poslední, protože jsem neuměla chytit míč, neměla sílu na delší přihrávku, nepoznala že mi chce někdo prihrat… dobře jsem střílela na koš, ale k čemu to, když než jsem prebehla hřiště, dávno už byli všichni pryč. A při postavaní na hřišti jsem se pravidelně někomu připletla do cesty, takže do mě vrazil.
    Když jsem v první třídě ‘běžela’ pres lavicku, učitelka to nevydržela a začala se smát.
    Když se pak na střední zjistilo, že mám AS a nejsem jen ‘líná přemýšlet’, dostala jsem uvolnění z tělocviku. Jinak bych školu možná ani nedokoncila. Děti s AS by rozhodně neměly být do kolektivních her nuceny. Myslím, že bych měla šanci se to naučit, ale platným členem kolektivu bych mohla být třeba ve třídě o 5 let mladších dětí, nebo dětí s tělesným hendikepem.

Komentáře jsou uzavřené.

Přihlášení