Co mi jako matce pomáhá žít s dětmi, které jsou „jiné“

Co mi jako matce pomáhá žít s dětmi, které jsou „jiné“

Markéta Štěpánková má tři děti s nějakou diagnózou. Nejstarší má Aspergerův syndrom, prostřední dysfázii nejmladší ADHD. K tomu je navíc osobní asistentkou u jiných dětí v rodinách nebo i u starších vážně nemocných lidí. Jak sama sebe ošetřuje, aby dokázala zvládat život bez vyhoření, bez antidepresiv a bez psychosomatických potíží? Jjeí rady si můžete vylepit na lendici, jsou to praktická doporučení, která vám pomoho lépe zvládnot další rok.

  1.  Musím být trochu sobec a utíkat chvilkami od rodiny a plnit si své vlastní potřeby.
  2.  Často se chválím a rozmazluji. Snažím si třikrát denně říct, za co můžu být štastná a za co můžu poděkovat.
  3.  Odcházím každý den se psem na procházku.
  4.  Chodím jednou týdně na jogu a snažím se denně meditovat, i když se mi nechce, tak to udělám. Byť by měla meditace trvat jen pět minut.
  5.  Koupila jsem si sluchátka a tablet a pouštím si hudbu, abych nebyla v permanentním hluku.
  6.  Dvakrát týdně máme s manželem aspoň hodinu jen pro sebe.
  7.  Mám skvělou psychoterapeutku, která je na mě hodná a mám jí ráda. Její jedna z rad, které mi pomáhají: vysvětlila mi, že pokud chci vše zvládat, tak se musím vrátit k vnímání sebe a svých potřeb, které jsou přeci odlišné od potřeb manžela a dětí a ty si naplňovat.
  8. Mám skvělé kamarádky, se kterými piju vínko a chodím na večeři.

Pokud něco z těchto bodů vynechám, tak cítím, že nejsem schopná zvládat dlouhodobý stres a nejsem schopná být neustále přítomná.

Věřte, že to není jednoduché. Tím, že má každé dítě jinou diagnózu, má jiné potřeby. Někdy jsou dny, kdy jedno dítě se neustále mlátí a ječí, druhé je zalezlé ve skříni a nechce vylézt, protože potřebuje být samo a bez hluku, a třetí na nás ječí, jak nás nesnáší a neustále se stěhuje radši pryč. My bychom potřebovali čtyři byty v jednom domě a pernamentní péči aspon 2 asistentů, ale to je scifi a system čeká až padnou rodiny a umístí naše děti do nevhodných ustavu a namedikují je, takže musím fungovat a být zdravá. A to bez péče o sebe nejde. V mém nasazení a zápřahu opravdu nejsem schopná si dovolit zkolabovat, ale dlouho jsem se to učila myslet na své potřeby a pečovat také o sebe.

Přeji všem rodičům, aby v dalším roce si našli pro sebe chvíle, které je dobíjejí. Nemusí to být zrovna ty mé rady. Učte se myslet na sebe a nasadit si kyslíkovou masku dřív než dětem. Na to my rodiče pořád zapomínáme.

_____________

text Markéta Štěpánková (o autorce textu také v reportáži z Chráněného stanování) / foto Pixabay.com

Share on facebook
Facebook
Share on twitter
Twitter
Share on pinterest
Pinterest
Share on linkedin
LinkedIn
Share on whatsapp
WhatsApp
Share on email
Email

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přihlášení