redakce ATYP magazinu

Míra prevalence autismu dříve naznačovala, že chlapci mají v průměru čtyřikrát větší pravděpodobnost, že budou mít autismus než dívky, přičemž některé odhady se pohybovaly od 7: 1 do 4: 1 (tedy 4 chlapci na 1 dívku). Míra prevalence se udávala 1 až 2 procenta, což by znamenalo, že 1 až 2 lidé ze sta by měli autismus. Tato data jsou ale v současnosti daleko vyšší. Prevalence je okolo 2,7 %. To znamená až 3 lidi ze 100 mají autismus. A tak tomu bylo vždy, jen statistiky se dříve nedělaly, diagnostika nebyla precizní, a tím mnoho lidí na spektru nebylo podchyceno. V současnosti se odborníci přiklánějí také k tomu, že zejména ženy byly poddiagnostikované kvůli svému lepšímu maskování autistických symptomů. Žen na spektru autismu je tedy mnohem více, a ne jedna dívka na čtyři chlapce. Již se mluví o 1 dívce na 2 chlapce.

Zeptali jsme se několika dospělých autistů, jak se o své diagnóze dozvěděli, jaká byla jejich cesta před diagnostikou i po ní. Mluvili jsme tedy se ztracenou generací lidí na spektru. Z odpovědí se dozvíte, co jim přineslo to, že vědí, kdo jsou a našli svou neurodiverzní identitu.

Vzhledem k většímu množství odpovědí bude článek rozdělen do tří částí. Také kvůli velké stigmatizací lidí na spektru autismu v ČR neuvádíme příjmení. 18. února se slaví Mezinárodní den Aspergerova syndromu. Sledujte náš Facebook. Budeme přinášet další osvětové slajdy, informaci o tiskové konferenci a další.

Drahomíra (Sága), 52 let: „Takový ten pocit, že žiji na jiné planetě, mě donutil hledat, co za tím je. Když jsem objevila Aspergerův syndrom, najednou začalo dávat vše smysl, jako bych se sama pro sebe stala plnohodnotnějším člověkem. Diagnóza potvrzená ve 41 letech u klinické psycholožky byla už jen taková třešnička na dortu.“